Diplomatický přepis dopisu | Prague le 24 Avril 1947. 4H l’après-midi
Ma bien chère Marienka.
Certainement, vous aurez vu M. Colar avant que vous ayez eu cette lettre, et il va vous expliquer, quels sont les projets, c’est vraiment dommage, que justement, il est parti à Žamberg le jour du concert de M. Sacher, autrement, je serais allée avec lui, mais il vous dira qu’il a l’intention de me conduire, ainsi que Fanuš le samedi 3 Mai, et nous verrons ce que nous pouvons faire. Les répétitions marchent, M. Sacher est content avec l’orchestre,
ils ont beaucoup regretté, eux aussi, de ne pas vous voir, ils partent demain pour Bâle, et ce n’était vraiment pas possible d’aller vous rendre une petite visite. Je sais comprendre, combien il est triste pour vous de ne pas assister à tous ces concerts.
J’ai trouvé Prague bien joli, maintenant la température est assez refroidie. M. Colar vous dira, que je vais rester à Sokolský domov, Všehrdova ul., c’est tout à côté des dames Masaryk, elles viennent d’être malades et elle sont assez fatiguées, elles sont très gentilles avec moi. J’ai de bonnes nouvelles de Bohus,
il s’ennuie un peu par mon départ, mais il a toujours le projet de venir bientôt en Europe, prions Dieu, qu’il sera capable de le faire. Autrement, ici tout le monde s’efforce de me rendre la vie très agréable. Je n’ai pas vu beaucoup d’amis, car je suis toujours aux répétitions, et aussi je me suis abîmée le pied avec des chaussures neuves, ce qui m’empêche de marcher, après le concert, je vais voir tous ces amis. Vous savez, ma chère, on ne sait jamais, sur quel pied danser maintenant. Je reçois un coup de téléphone de M. Šebanek, et il dit, que ce serait mieux, que je reste chez ces dames Masaryk, car certainement, j’aurais à payer l’hôtel, qui est très couteux, donc continuez à écrire à l’adresse de Mlle Anicka.
Vendredi matin. Justement, j’ai maintenant un coup de téléphone de M. Colar. Je le verrai cet après-midi, il me donnera de vos chères nouvelles. Le concert hier soir a été très beau, l’œuvre de Bohus a eu un immense succès. J’espère que vous pourrez l’entendre par la radio.
Je vous dis à bientôt, ma chère Marienka, je vous embrasse de tout mon cœur.
Votre affectueuse
Charlotte Martinu
J’ai vu Fanuš et Jindricka au concert, malheureusement, il est toujours difficile pour moi de me faire comprendre.
Praha 24. dubna 1947, 4 hodiny odpoledne[1]
Moje rozmilá Marienko[2].
S panem Kolářem se určitě uvidíte dříve, než dostanete tento dopis, a on už Vám vysvětlí, jaké jsou plány, je to opravdu škoda, že do Žamberku odjel právě v den koncertu pana Sachera[3], jinak bych byla jela s ním, ovšem on Vám poví, že má v úmyslu mne odvézt, stejně jako Fanouš[4] v sobotu 3. května, uvidíme, co se dá dělat. Zkoušení jde dobře, pan Sacher je s orchestrem spokojen,
také jim bylo velice líto, že se s Vámi neuvidí, zítra odjíždějí do Basileje, ono opravdu nebylo možné za Vámi zajet na krátkou návštěvu. Je mi jasné, jak je to pro Vás smutné, že nejste na všech těch koncertech.
V Praze jsem našla zalíbení, teď se hodně ochladilo. Pan Kolář Vám poví, že zůstanu v Sokolském domově na Všehrdově ulici, je to hned vedle paní Masarykových[5], byly teď nemocné a jsou dosti unavené, jsou ke mně moc milé. Mám dobré zprávy od Bohuše,
je trochu mrzutý z mého odjezdu, ale pořád má v úmyslu přijet brzy do Evropy[6], modleme se, aby toho byl schopen.[7] Jinak se tady všichni všemožně snaží, aby mi život co nejvíc zpříjemnili. Moc přátel jsem neviděla, protože jsem pořád na zkouškách, a taky jsem si pochroumala nohu v nových botách, což mi znemožňuje chůzi, po koncertě se však se všemi těmi přáteli uvidím.
Víte, moje milá, člověk nikdy neví, na čem teď vlastně je. Zrovna mi volal pan Šebánek[8], a on říká, že by bylo lépe zůstat u paní Masarykových, protože bych dozajista musela platit za hotel, což je velmi nákladné, i nadále mi tedy piště na adresu slečny Aničky.
Pátek ráno. Zrovna mi volal pan Kolář. Uvidím se s ním dnes odpoledne, předá mi Vaše milé zprávy. Včerejší koncert byl nádherný, Bohušovo dílo mělo obrovský úspěch. Doufám, že si to budete moci poslechnout v rádiu.
Brzy na shledanou, moje milá Marienko, z celého srdce Vás líbám.
Vaše oddaná
Charlotte Martinů[9]
Na koncertě jsem viděla Fanouše[10] a Jindřišku[11], naneštěstí je pro mne stále obtížné se dorozumět.
|
Věcné poznámky k DP | [1] Charlotte Martinů pobývala v Praze 21. 4. – 30. 5. 1947 (Mihule 2002, s. 590).
[2] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM. Z důvodu vleklých zdravotních potíží pobývala často v nemocnici a na zotavenou v plicním sanatoriu v Žamberku.
[3] Jedná se o Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H 271, který byl hrán v Praze 24. 4. 1947. Českou filharmonii řídil Paul Sacher (1906-1999), švýcarský dirigent, mecenáš a přítel BM (Halbreich 2007, s. 276).
[4] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[5] Anna Masaryková (1911-1996), historička umění, vnučka TGM, dcera Bohumily Slavíčkové Masarykové a Herberta Masaryka (srov. PBM Kr 357). Množné číslo v dopise naznačuje, že na této adrese pobývala ještě další členka rodiny Masarykových. Jedná se pravděpodobně o Anninu sestru Herbertu Masarykovou (1915-1996) (Martinů Ch. 2003, s. 120).
[6] BM navštívil Evropu po druhé světové válce až v roce 1948 (od června do září 1948), kdy navštívil Paříž, Nice a Basilej. Do Československa se již nikdy nepodíval.
[7] BM vyučoval od 1. 7. 1946 na letních kurzech v Berkshire Music Center, později Tanglewood Music Center v Lenoxu, Massachusetts. Jeho pobyt zde byl ale ukončen kvůli vážnému úrazu po pádu z terasy z dvoumetrové výšky, který se stal 17. 7. 1946 na zámku v Great Barringtonu. Následky tohoto úrazu pociťoval až do konce svého života.
[8] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. V letech 1946-1949 působil jako ředitel hudebního nakladatelství Melantrich.
[9] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[10] František Martinů (1880-1958), bratr BM.
[11] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů, švagrová BM.
|