[New York, 30. října 1955]

Piš na starou adresu 24 West 58. Oct 30. 55.

a stamps jsou 53 fr.

chodím si tam pro poštu.

Milý příteli :

Čekáš jistě na zprávy, já se nedostal ku psaní, běháme zde za nějakým apartmentem a dosud jsme nic nenašli, byli jsme u Rybky[1] na Jamaice a teď jsme v Great Northern v 57 ulici ale bez kuchyně a ve tmě.[2] Dou­fám že jsi dostal moje [?inventary][3] nejsou příznivé, nic jsem nenašel, jsem sám jako v blázinci, všechno je drahé, za pokoj platím více než vydělám v Mannesu[4] za celý měsíc. Weinstock[5] mi ukázal co ti poslali, to jest nic, a že jsou interesováni ale že by knihu museli vidět.[6] Totéž bude asi u Schustra.[7] S pí Leventritt[8] jsem začal mluvit ale daleko jsem se nedostal hned obrátila sujet[9] a tak jsem viděl že to není žádná naděje. Z Londýna nemám vůbec zprávy, už si asi budou vymlouvat že nevěděli kam mi psát, a tak o té Sonatě pro piano dosud nevím nic. Lámu si hlavu co by se ještě mohlo najít, sám ztrácím čas, nejsem usazen. Piano je dosud ve storage a kufry stále zapakované, vše zkrátka zůstalo státi a moc mě to nebaví. Do Filadelfie jezdím jednou za týden.[10] Co je s tebou nového? Jak dopadl koncert? Když budeš psáti nezmiňuj se jménem, víš o kom, myslím dle dopisu že odjede do Říma.[11] O té Filharmonii to bude asi blague[12] kde by na to vzali peníze? Je mi líto že ti nemohu napsat nějaké lepší a positivnější zprávy, snad přece něco vymyslím, ale lidé jsou jak kameny však to zde znáš. Tu knihu píšeš česky nebo francouzsky?[13] Napiš mi brzo, pozdrav tobě i Germaine.[14]

Srdečně tvůj

Bo Martinů

^[1]      Přítel Frank Rybka (1895–1970), violoncellista, varhaník a skladatel. Žil s rodinou v domě v newyorské čtvrti Jamaica na Long Islandu. Manželé Martinů u něj pobývali již na počátku čtyřicátých letech.

^[2]      Rodinu do Poličky obdobně informoval téhož dne: „Dosud jsme byli u Franka na Jamaice, tak jsme se měli dobře ale do města to bylo daleko. Teď ještě nejsme docela usazení máme jen jeden pokoj a čekáme až se uprázní byt s kuchyní. Charlie sice stejně vaří na malých elek­trických kamínkách ale piano dosud nemám, tak se vlastně už těšíme zase do Evropy a možná že i domu.“ (30. října 1955, CBM, PBM Kr 506).

^[3]      Nečitelné. Není zřejmé, zda v této zmínce píše o dnes neznámém dopise.

^[4]      Martinů přijal profesorské místo na newyorské Mannes College.

^[5]      Herbert Weinstock (1905–1970), hudební spisovatel, od roku 1943 byl zaměstnán v newyorském nakladatelství Alfred A. Knopf (srov. Herbert Weinstock, Biographer of Many Composers, Is Dead, New York Times, 23. říjen, 1971, s. 36).

^[6]      Zřejmě skladatel jednal s Weinstockem o Šafránkově nové monografii o Bohuslavu Martinů, na které tehdy ve Francii pracoval pro pražské nakladatelství Artia.

^[7]      Newyorské nakladatelství Simon & Schuster.

^[8]      Rosalie Leventritt (1892–1976), zakladatelka Edgard M. Leventritt Foundation a Leventritt Competition. Martinů ji věnoval Duo č. 2 pro housle a violu, H 331, a Serenadu pro 2 klarinety, housle, violu a violoncello F dur, H 334 (srov. Halbreich, 2007, s. 348).

^[9]      Francouzsky ve smyslu „téma“.

^[10]    Curtis institut of Music, kde Martinů vyučoval.

^[11]    Martinů má pravděpodobně na mysli svou přítelkyni Rosalii Barstow.

^[12]    Anglicky, francouzsky „hloupý vtip“.

^[13]    Pro „legalizaci“ Šafránkova pobytu ve Francii použila IV. správa Mi­ni­sterstva vnitra napsání knihy o Bohuslavu Martinů pro pražské nakladatelství Artia, které Šafránkovi vystavilo potřebné dokumenty, jež následně potvrdilo Ministerstvo vnitra (srov. Návrh na vyslání ze dne 2. září 1955, Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

^[14]    Opět má na mysli Šafránkovu ženu klavíristku Germaine Leroux.