[1] Miloš Šafránek patrně skladatele informoval o nových pozváních k návratu do Československa a připravovaném koncertu k jeho 65. naro-
zeninám ve Svazu československých skladatelů.
[2] Nepřímo poukazuje na globálně vyhrocené vztahy mezi Spojenými státy a Sovětským svazem.
[3] Martinů měl kvůli politické situaci obavy nejen z příjezdu do socialistického Československa, odkud by jej úřady nemusely pustit zpět do USA, ale také z následného návratu zpět do Spojených států, kde by mohl být považován za sovětského špiona. Navíc jeho americký pas jej neopravňoval k cestě do zemí sovětského bloku, včetně Československa.
[4] Přání skladatele se vyplnilo následujícího roku, kdy po prázdninách strávených ve Francii a Švýcarsku nastupuje na American Academy in Rome a v Evropě pak setrvává až do své smrti 28. srpna 1959.
[5] Anglicky „nepřichází v úvahu“.
[6] Bohuslav Martinů byl od 1. ledna 1952 do 31. prosince 1955 vázán smlouvou s nakladatelstvím Boosey & Hawkes, které mělo výhradní právo na vydání každé nové skladby (Smlouva s Boosey & Hawkes, NBM, bez signatury).
[7] Má na mysli Jana Šafránka (1934–1974), syna Miloše Šafránka a francouzské klavíristky Germaine Louisse Leroux (srov. Šafránek, 2006, s. 317 a 320), který přijel do Paříže na návštěvu rodičů ze svých studií v Oxfordu (srov. Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).
[8] André Georges Malraux (1901–1976), francouzský politik, spisovatel a archeolog.
[9] Premiéra kantáty Otvírání studánek se však uskutečnila 7. ledna 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženské části smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (srov. Zouhar, 2008, s. 124).
[10] Boosey & Hawkes uzavřelo 2. ledna 1956 dohodu se Státním nakladatelstvím krásné literatury a hudebního umění, Artia v Praze při vydávání děl B. Martinů (CBM, PBM Kd 15). Nakladatelství Artia vydalo partituru na konci roku 1956 v nákladu 1 000 kusů (Zouhar, 2016, s. XIX).
[11] Miloš Sádlo (1912–2003), violoncellista a pedagog. V roce 1956 provedl v Helsinkách Koncert pro violoncello a orchestr č. 1, H 196 III.
[12] Pařížskou adresu 62, rue Pierre Charron, kde žila teta jeho manželky, skladatel používal často během pobytu ve Francii.
|