[New York] January 7. 1947

Mily priteli.

Dekuji Vam za dopis a cekam ze mi napisate jak to s vami rozresili v urade[1],vidim ze se vam tam libi .,ja jsem o tom nepochyboval.Mne zde o ohromne prijemne prekvapil Dr. Clementis[2],ktery za dva dny mi zde upravil le lepsi posici,nez vsichni ti SLIBOVATELE za par let,tak to smekam klobouk, to vite, clovek si nezvykl na prijemna prekvapeni ze strany vladnich kruhu[3]. A bylo to bez velkych tralala provedeno, cista prace, ja jsem jej ani neznal ani nevidel, napsal mi moc pekny dopis.Ten druhy velky pan mi sice slibil vse, byl jsem za nim v hotelu, kdy jsem jeste ani chodit nemohl, skoro jsem to odlezel potom ale niceho jsem se nedockal.[4]Tak vam musim napsat ze Sommerville vydal knihi o Sovetske filosii,kterou jsem uz precetl, je bajecna, ,myslim ta kniha a ta filosofie take,ale podle te knihy jsme oba stari lesni komunisti, protoze vsechny ty veci o nichz on pise jsme ve velkem souhlasu prodebatovali uz leta pred tim.Je to vydano v te Philosophique Library.[5]objednejte si to uredne..

Se mnou je to stale spise mizerne,mam porad ty zavrate a i chodit ven na ulici je stale spojeno s riskem, musi nekdo chodit se mnou,a dokrori a tak dale,zkratka je to spatne,jedina potesujici okolnost je ze to probiha normalne a podle doktoru,normalni doba je 8. mesicu az rok i vice,tak to mam jeste na delsi cas,a proto take nedelam zadne plany do budoucnosti vse zalezi jak rychle se to vse urovna, prozatim se to nesnesitelne coura a tak i s praci to jde zvolna.Dokoncil jsem smycsovy kvartet,ale stalo mne to takovou namahu, ze pro okamzik renoncuji na jakekoliv „dusevni napjeti“.Kvartet bude proveden na Festivalu Harvard University,v kvetnu.[6] Byl objednan pro tuto prilezitost, je to nejaka velka manifestace, asi tyden budou diskuse o postaveni kritiky vzhledem k mod, hudbe Radiu, televisi a.t.k.[7] Jsou pozvani hoste z Evropy myslim A?Gide[8], Casals[9], a vsichni vyznamni kritigri[10] odsud.Vypada to moc dob­re ten cely projekt.[11]

Je tu Ch. Munch[12],tak vzpominame na mlada leta.Jinak vam mnoho novych zprav dati nemohu, protoze nikoho nevidim. nikam nechodim a tak nic nevim, neodpovivam na telefon.Ze dostanete ode mne dopis s velmi vaznym obsahem o hudbe jsem vam uz psal, bude uverejnen v nejake knize Princeton edice[13] mu­sim pockat az mi posle preklad,nemam jiny oklek a nevim uz co jsem tam psal

Mam dojem ze cely ten dopis je nejaky malatny,nejsem zrovna v nejlepsi nalade, chapete ze to pro mne neni, takhle ztracet cas ,myslim effektivne ne s timto dopisem, jsem na tom stale mizrene a vse mne unavi za deset minut a hlavne mne unavuje nic nedelat,tak musim jen doufat ze se to pomalu zlepsi,nejhorsi je ze se ty deprese vraci pravidelne jednou behem 14,dni uz jsem si na to trochu zvyknul ale je to pres to otrava.[14]

Posilam vam ty posledni takty[15],doufam ze n ne moc

neproklinate pro zpozdeni a ze to dostanete jeste vcas,vsechny moje veci byly jeste zahrabany nekde v v pla­karu[16] pres prazdniny a teprve ted dela Charlie urcity poradek tak jsem partituru nemohl objevit,to se vi ze byla docela vespod posledni,jako vzdy kdyz hledate.[17]Myslim ze to musite hlasit Boosey & Hawkes, oni to maji v edici,az dosud nehnuli ani prstem.

Tak jsem rad ze jste tam spokojen s urcitymi reservami, ty jsou vzdycky a tesim se ze mi napisete vse co delate,protoze s mym navratem je to zatim velmi nejiste.[18]Mnoho vas vsechny pozdravuji a jeste jednou vse nejlepsi do Noveho Roku preji,doufam ze se v nem shledame v Praze.

Srdecne

vas

B. Martinů

^[1]      Po návratu do Prahy, 8. srpna 1946, byl Šafránek zaměstnán na Mi­nisterstvu zahraničí, nicméně jak později uvedl, „nebyl jsem do služby povolán“, a zůstal až do roku 1948 jako „odborový rada na dovolené s čekatelným“ ve výši 5 000 Kč. Ministr zahraničí Vladimír Clementis ho navrhl na post „vyslance v Dublinu“, jak Šafránek uvedl. Tento návrh nebyl schválen a v roce 1949 byl Šafránek penzionován (CBM, fond M. Šafránka, žádost o rehablitaci, př. č. 77/1995/13; Archiv bezpečnostních složek, 400885-2, Memorandum 12. září 1955, s. 113).

^[2]      Vladimír Clementis (1902–1952), státní tajemník na Ministerstvu za­hra­ničních věcí, zajistil zvýšení měsíčního příspěvku pro Martinů na 250 dolarů. Po smrti Jana Masaryka se stal ministrem zahraničí. V roce 1952 byl odsouzen ve zkonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským a popraven.

^[3]      V dopise do Poličky ze dne 19. prosince 1946 píše Martinů: „To se vi ze mi zde každy šel na ruku,a podle slibu bych se byl měl ohromně, každý toho nasliboval ale nic se nestalo, až přišel dr. Clementis,a ten to vzal tak rycle do ruky že to bylo vyřizeno za dva dny a lépe než jsem kdy očekával,tak to mu musim vzdati všechen respekt. Také mi slibil kdybych kdykoliv a cokoliv potřeboval abych se na něho obratil vzdy hned a primo. Tak ted to mám zase dobré.“ (srov. CBM, PBM Kr 352).

^[4]      Ze souvislosti není zřejmé, koho má přesně na mysli. Lze však před­pokládat, že Jána Papánka, tehdejšího zástupce Československa při OSN, který měl dříve agendu podpor ve své gesci coby vedoucí pracovník Československé informační kanceláře.

^[5]      Jedná se o knihu Soviet Philosophy: A Study of Theory and Practice od Johna Somervilla, která vyšla v New Yorku v roce 1946.

^[6]      Smyčcový kvartet č. 6, H 312, Martinů dokončil dle Halbreicha 25. pro­since 1946 a věnoval jej Rosalie Barstow, třebaže její jméno bylo z rukopisu později odstraněno (srov. Halbreich, 2007, s. 368; PBM Aa 41).

^[7]      Vedoucí Department of Music na Harvard University Arthur Till­mann Merritt (1902–1998) požádal 19. září 1946 Bohuslava Martinů o novou skladbu: „I am writing to ask if you would do us the honor of writing a chamber work to be given its first performance at this concert, together with new works by Walter Piston and Arnold Schoenberg.“ (Píšu Vám, abych Vás požádal, zdali byste nás poctil napsáním komorní skladby, která by byla premiérována na koncertu společně se skladbami Waltera Pistona a Arnolda Schoenberga). Honorář či­nil 750 dolarů a patnácti- až dvacetiminutová skladba měla být zaslána do 15. února 1947. Premiéra byla naplánována v rámci Symposium on Music Criticism, které se konalo 1. až 3. května 1947 (Isham Memorial Library, Cambridge, USA, Ms. Coll. 100, box 1; kopie v IBM, Mer 1946-09-10).

^[8]      Francouzský prozaik a nositel Nobelovy ceny za literaturu André Paul Guillaume Gide (1869–1951) se sympozia neúčastnil a ani jeho příspěvek nebyl ve sborníku publikován (srov. Richard F. French, ed.: Music and Criticism. A Symposium. Cambridge: Harvard University, 1948; Port Washington: Kennikat Press, 1969),

^[9]      Také španělský violoncellista a dirigent Pablo Casals, vlastním jmé­nem Paul Casals Defilló (1876–1973), se sympozia neúčastnil.

^[10]    Skladatelův žertovný novotvar, který vyjadřoval jeho mínění o kri­ticích, kteří jako tygři trhají skladby i s autory.

^[11]    Na prvním koncertu sympozia 1. května 1947 premiéroval Walden String Quartett společně se Smyčcovým kvartetem č. 6, H 312, B. Mar­tinů také Smyčcový kvartet č. 3 Waltra Pistona a Smyčcové trio, op. 45 Arnolda Schönberga. Další nové skladby byly objednány u Paula Hin­demitha (Apparebit Repentina Dies), Arona Coplanda (In the Be­ginning), Gian Francesca Malipiera (La Terra) a dalších autorů a byly poprvé provedeny v rámci konference. Vystoupila zde také tanečnice Martha Graham, přednášky přednesli Virgil Thomson, Olin Downes, Edgar Wind, E. M. Forster, Roger Sessions a další (Isham Memorial Library, Cambridge, USA, Ms. Coll. 100, box 1; kopie v IBM, Mer 1946-09-10). Sborník ze sympozia byl publikován poprvé v roce 1948 (Richard F. French, ed., Hardvard University, 1948; Port Washington: Kennikat Press, 1969).

^[12]    Dirigent Charles Munch (1891–1968), přítel B. Martinů, debutoval 27. prosince 1946 s Boston Symphony Orchestra v Bostonu a v dal­ších dvou dnech reprízoval program se skladbami Maurice Jauberta, Alberta Roussela, Arthura Honeggera a Camilla Saint-Saënse v Bostonu (The Boston Symphony Orchestra Archives, [cit. 20. prosince 2018], dostupné z: https://archives.bso.org).

^[13]    Tento dopis z 19. listopadu 1946 (CBM, PBM Kmš 806) poprvé pu­bli­koval až Miloš Šafránek v knize Bohuslav Martinů. Domov, hudba a svět (1966, s. 224–226). Skladatelem zmiňovaná edice patrně ne­byla realizována nebo jeho text nebyl publikovaný. Srov. pozn. k tomuto dopisu.

^[14]    Své pomalé zotavování líčil Martinů také v dopise do Poličky ze dne 14. ledna 1947: „Tak jsem vam napsal asi vse co noveho , moc toho neni, malo chodim z domu tak nikoho nevidime jen navstevy a i ty mne dost unavuji,musim miti trpelivost,je to nemoc na dlouho, pomalu se to lepsi,tak kdyz jsem to vydrzel az do tedka tak uz to nejak pujde i dal.“ (srov. CBM, PBM Kr 353).

^[15]    Nelze s jistotou určit, o jakou skladbu se jednalo. Zřejmě nešlo o závěr Smyčcového kvartetu č. 6, H 312, který nebyl v té době nakladatelsky vázán.

^[16]    Novotvar z francouzského „placard“, „skříň“.

^[17]    Skladatelova žena Charlotte se vrátila do New Yorku z první po­válečné návštěvy Francie dne 30. listopadu 1946 na lodi John Ericsson z francouzského přístavu Le Havre (srov. pozn. k dopisu z 19. listopadu 1946 CBM, PBM Kmš 806).

^[18]    Janu Löwenbachovi rovněž sdělil, že nyní nepočítá s návratem do Če­s­-

ko­­slovenska jednak ze zdravotních důvodů, jednak protože je finančně zajištěn (PNP, kopie v IBM, Löw 1947-01-09).