[South Orleans] Sept. 6. 1945

Milý příteli,

Zdá se, že podpory jsou zaraženy, alespoň jsem nic až do dnes nedostal, ani peníze ani dopis vysvětlení a tak přese všecky ty velikánské projevy o kultuře se zdá znova že několik domovníků je více než několik umělců.[1] Tak jsme zase v the same old game[2]. Čekám na potvrzení officielní že podpory jsou zastaveny a musím asi napsat konsulovi[3] aby mi povolili alespoň půjčku až do té doby než odsud zmizím. Papánek tu není a tak žádný všemohoucí pán to nerozhodne.[4] Nebo myslíte abych napsal velvyslanci, což asi také udělám ovšem to bude veliký problem![5]

Co myslíte že bych měl udělat?

Musím nutně něco z nich dostat, jinak to nevypadá slibně. Poslat telegram, komu? kam? Masarykovi?[6]

Napiště!

Srdečně Váš

B. Martinů

^[1]      Martinů má na mysli pravidelný měsíční příspěvek, který dostával během svého pobytu ve Spojených státech v letech 1941–1946. V pro­sin­ci 1944 navrhl ministr Jan Masaryk navýšení částky 150 dolarů (srov. depeše Jana Masaryka Jánu Papánkovi, 2. prosince 1944, archiv MZV, kopie v IBM, VČSRW 1944-12-02). Charlotte Martinů ve svých me­moárech uvádí částku 300 dolarů (Charlotte Martinů, 2003, s. 92). Martinů později žádal Huberta Ripku o pomoc. (NA Praha, kopie v IBM, RipH 1945-11-28). Zevrubně se této problematice vě­noval v roce 2018 Aleš Březina ve stu­dii „… pour le moment, je suis là-bas toujours considéré come un famous czech composer …“. Autoři děkují mu za laskavé poskytnutí rukopisu a svolení k citaci.

^[2]      Anglicky „v té stejné staré hře“.

^[3]      Karel Hudec (1898–1980) byl generálním konzulem Československa v New Yorku v letech 1942–1946.

^[4]      Ján Papánek vedl Československou informační kancelář v New Yorku od roku 1942. Ta měla na starost vedle také finanční podporu česko­slovenským uprchlíkům.

^[5]      Není zřejmé, zda problémem měla být žádost adresovaná Vladimíru Hurbanovi (1883–1949), velvyslanci Československa ve Washingtonu od roku 1943, anebo přímo podpora, kterou skladateli vyplácela Česko­slovenská informační služba v New Yorku na základě pokynů ministra zahraničí Jana Masaryka, resp. Huberta Ripky z Londýna.

^[6]      Ministr zahraničních věcí Jan Masaryk (1886–1948) se vrací do Čes­ko­slovenska 30. července 1945. Martinů spoléhá na jeho pomoc ještě v lednu následujícího roku, jak je patrné z dopisu do Poličky ze dne 2. ledna 1946, kde uvádí: „Ohledne konservatore nevim dosud nic, nekde to lezi na urede, to nevadi, zatim nic v tom nepodnikejte,ja mam jiny plan a myslim lepsi, cekam jenom ze sem prijede min. masaryk , kteremu to chci vysvetlit, ma tu byti v lednu, tak vam napisu na cem jsme se ustanovili.“ (srov. CBM, PBM Kr 318).