Aix le 1. Dec. 1940.

Chers amis,

je ne reçois pas vos nouvelles, avez vous reçu ma lettre de 26. Octobre? Ces jours ci je vous ai envoié la partie piano de Sinfonia, c’est terminé et vous serez contents, durée = 30m. quatre parties, l’orchestre = 1 flute 2 oboe 2 fagots 1 cor 6 violons 2 alti 3 celli 1 Cb. Je n’ai pas envoié la partie par Clipper, cela coute 400fr., mais on m’a dit que cela passe aussi bien maintenant par la poste du bateau et j’éspère que vous l’aurez bientôt. Je n’ose pas envoyer le manuscript je n’ai pas perdu l’espoir de l’apporter moi mème. J’ai trouvé quand mème quelques manuscripts, ceux de Nevers sont probablement à Paris. Fir. doit arriver ces jours-ci à New York, il vous dira des nouvelles. Mais il ne sait peut-être pas que les demarches qu’il a fait pour moi n’ont servi a rien. Je vous ai ecris que notre visa a été refusé et demandé de aviser Vochoč pour qu’il agisse energiquement, je crois que vous n’avez pas reçu ma lettre. J’ai recommencé ma demande mais je ne crois pas que nous serons à temps a L. pour prendre notre bateau qui part le 25. Decembre la procedure est longue et fatigante j’en ai encore maigri de quelques kilos, il y a aussi difficultés pour l’Espagne. Alors je ne peux pas vous ecrire rien definitif, je cours tous les jours avec les très peur des resultats. Il n’y a que des Juifs riches qui partent, et la fameuse action de Vich.[1] c’etait cela, ce qu’il me semble, c’est des „intellectuels“ J’éspère quand mème de partir mais quand? Lowrie ne fait rien du tout et consul non plus. J’ai eu quelques l’argents par mes amis en Suisse, mais de notre côté il n’y a pas d’interet pour moi, vous voyez que j’avais quand même raison pour mes compatriotes. Je suis assez decouragé, j’ai travaillé la Sinfonia dans la chambre glacé et j’ai les mains gersées mais la musique ne s’en ressent pas, n’aiez pas peur. Je suis desolé pour le bateaux qui partira sans nous, j’ai pensé que pour mon 50naire je serais à L. et voilà que nous sommes encore ici et peut-être pour longtemps Vous ne pouvez rien faire, mais je vous prie de m’écrire quand même qu’est ce que vous croyez qu’il faut faire. Dit à Ruda que M^elle E. devait être mal informé à mon sujet et qu’il n’y a rien à faire de ce côté, j’ai essaié. Si nous ne pouvons venir je vous enverrai la partition par quélqu’un (par un Juif probablement) je n’ose plus après toutes ces expèrience de la confier à la poste. J’aurai des nouvelles pour moi peut-être cette semaine je vous ecrirai les resultats. Cela depends du prefect de M. L’autre demande a été refusée comme voyage „injustifié“, consul n’a pas reagit et Lowrie m’a reçu assez mal. J’ai trouvé quelques de mes amis francais qui s’occupent maintenant de ma nouvelle demande, et si j’en sortirai ce n’est[2] pas par la faute de mes compatriotes. Vous avez fait ce que vous avez pu faire et de ce côté cela marchait comme sur les roulettes et sans vous je sais pas qu’est ce que nous serions devenus mais malheureusement ici on n’a rien fait, on s’étonne seulement que je ne suis pas déja partis, comme intellectuel. Peut-être après tout il faudra que m’envoyez un „engagement comme „auteur“ pour certain date ou sans date, que j’ai quelque chose en main. Nous vous envoions nos meilleurs souvenirs et je serais heureux d’avoir vos nouvelles.

Votre B. Martinů

Aix 1. prosince 1940

Milí přátelé,

nedostává se mi od Vás žádných zpráv, dostali jste Vy můj dopis z 26. října?[3] V těchto dnech jsem Vám poslal klavírní výtah Sinfonie,[4] je dokončená a budete spokojeni, délka asi 30 minut, čtyři věty, orchestr: 1 flétna, 2 hoboje, 2 fagoty, 1 roh, 6 houslí, 2 violy, 3 violoncella, 1 kontrabas.[5] Výtah jsem neposlal letecky, stojí to 400 franků, ovšem bylo mi řečeno, že lodní poštou to teď jde také dobře, doufám, že ho brzy dostanete. Neodvažuji se po­slat rukopis, neztratil jsem naději, že ho přivezu sám.[6] Přece jen jsem našel nějaké rukopisy, ty z Nevers jsou pravděpodobně v Paříži. Fir. do New Yorku připluje asi v těchto dnech, řekne Vám, co je nového.[7] Ale asi neví, že kroky, jež v můj prospěch učinil, k ničemu nebyly. Napsal jsem Vám, že naše vízum bylo zamítnuto, a požádal Vás, abyste upozornili Vochoče, že má jednat energicky, myslím, že můj dopis jste nedostali.[8] Žádost jsem podal znovu, ale nemyslím, že v L. budeme včas, abychom stihli naši loď, která odplouvá 25. prosince, řízení je zdlouhavé a únavné, zhubl jsem z toho ještě o pár kilo, se Španělskem jsou také nějaké potíže.[9] Tak­že Vám nemohu napsat nic definitivního, celé dny pobíhám a mám velké obavy z výsledku. Odjíždějí pouze a jedině bohatí Židé, a tá slavná akce Vichy[10], to bylo ono, zdá se mi, to jsou oni „intelektuálové“. Přeci jen doufám, že odcestuji, ale kdy? Lowrie nedělá vůbec nic, ani konzul.[11] Dostal jsem nějaké peníze od přátel ze Švýcarska,[12] ale z naší strany není o mne zájem, tak vidíte, že se svými krajany jsem měl nakonec pravdu. Jsem docela skleslý, na Sinfonii jsem pracoval v promrzlém pokoji a ruce mám rozpraskané, ale na hudbě to není znát, nemějte obavy.[13] Velmi mě mrzí ta loď, jež odpluje bez nás, myslel jsem si, že na svoje padesátiny budu v L., ovšem my jsme pořád ještě tady, možná nadlouho[14]. Nemůžete nic dělat, ale prosím Vás, abyste mi přeci jen napsal, co bych měl podle Vás dělat. Vyřiďte Rudovi[15], že slečna E. o mně patrně měla špatné informace a že z této strany nic nekyne, zkoušel jsem to.[16] Nebudeme-li moci přijet, partituru Vám po někom pošlu (pravděpodobně po nějakém Židovi), po všech těch zkušenostech se neodvažuji svěřit ji poště. Zprávy o své věci budu mít možná tento týden, napíšu Vám, jak to dopadlo. To záleží na prefektovi z M.[17] Ta druhá žádost byla zamítnuta jako cesta „bez opodstatnění“, konzul na to nereagoval a Lowrie mě přijal dost špatně. Setkal jsem se s několika z mých francouzských přátel, kteří si teď vzali na starost moji novou žádost, a jestli se z toho dostanu, tak vina mých krajanů to není. Učinil jste, co jste učiniti mohl, a z této strany to šlo jako na drátkách a já nevím, co bychom si bez Vás počali, tady se však naneštěstí ničeho nedosáhlo, kdekdo se podivuje, že jsem coby intelektuál ještě neodcestoval. Možná bude nakonec třeba, abyste mi poslal nějaké „angažmá“ jakožto „autorovi“ k určitému datu nebo bez data, abych měl něco v ruce. Posíláme Vám srdečné pozdravy, nesmírně rád bych měl zprávy od Vás.

Váš B. Martinů

^[1]      Špatně čitelné. Také den a měsíc odeslání jsou na obálce k tomuto dopisu na poštovním razítku špatně čitelné. Obálka byla omylem přiřazena k dopisu PBM Kmš 753.

^[2]      Špatně čitelné.

^[3]      CBM, PBM Kmš 754.

^[4]      Klavírní výtah Sinfonietty giocosy, H 282, avizoval již od poloviny října (srov. CBM, PBM Kmš 753).

^[5]      Toto obsazení odpovídá partituře první verze.

^[6]      Na konci ledna 1941 Martinů poslal také partituru, která je dnes uložena v CBM pod signaturou PBM, Ag 205.

^[7]      Rudolf Firkušný připlul do New Yorku 16. prosince 1940.

^[8]      Opět apeluje na intervenci u konzula Vladimíra Vochoče v Marseille.

^[9]      Martinů původně předpokládal, že z Lisabonu odplují 4. prosince 1940.

^[10]    Překlad založený na nejistém čtení.

^[11]    Donald Alexander Lowrie, zástupce YMCA.

^[12]    Má na mysli Paula a Maju Sacherovi, kteří skladatele podporovali, jak on sám opakovaně zdůrazňoval ve svých dopisech (srov. např. Kmš 747).

^[13]    Opět se vrací k Sinfoniettě giocose, H 282.

^[14]    Bohuslav Martinů oslavil 8. prosince 1940 padesáté narozeniny.

^[15]    Rudolf Firkušný.

^[16]    Nepodařilo se určit, koho má na mysli inicálou „E.“.

^[17]    Zkratkou „M.“ zde označuje město Marseille.