Paris 5 / 11 1939.

Milý příteli,

mám takový neuplný dojem že jsem při posledním dopise asi před měsícem nenapsal celou adresu, ale snad jste jej přece dostal do hotelu. Nicméně píši znovu a sice hlavně k vůli té Polní mši“[1] kterou jsem dokončil a udě­lal kopii, jednu se pokusím odeslat do Prahy[2] a tu druhou bych mohl poslat do Ameriky kdyby byla možnost provedení, anglický text si opatřím jednalo by se ovšem orchestr. material, který by bylo možno pořídit. Zde se sice uvažuje o české edici ale to je jenom plán,[3] kdo ví co z toho bude. Je to pro mužský sbor (baryton solo) a piano – harmonium 2 picoli, 2 clarinetti 3 tropetti, 2 tromboni a mnoho bubínků a zvonečku všelijakých.[4] Byl bych rád kdybych to mohl dostat do Prahy aby se to hlavně tam provedlo. Trvání je 25 minut. Napište mi o možnostech tam! Mezi Čechy v Chicagu by to nešlo?[5] Napište mi prosím také adresy různých dirigentů nebo Radií na které bych se mohl případně obrátit dopisem. Mám jenom Koussevitzkého[6]. Možná že by to provedla M. Coolidge, napíšu ji také.[7] Je tam také z Olomouce Heller 1034 N. La Salle Chicago III.[8] A co Vy děláte a co Germaine. Měli bychom míti od Vás zprávy, provede někde koncert?[9] Ještě Vám v krátkosti rekapituluji poslední dopis a všelijaké dojmy. Já sám to mám tak zamotané všechno že nevím ani jak z toho se zdravou kůží se dostanu, přišlo mi toho moc najednou a nevím si rady.[10] Dohromady nic nedělám, ztrácím čas a raději Vám o tom nebudu psát. Byl tu pan president a mluvil jsem s ním, pár slov.[11] Jinak jsem tu úplně nepotřebný, ani žádné zásluhy si nezískávám jako ti všichni druzí a ta situace je asi stále stejná, jenom že přece ta parta okolo p. Ribky[12] se dostala dohromady, mají své bureau a dosti schopných lidí a tak se to přece snad hne. Vy asi máte přesnější zprávy o tom všem, já mezi ně přijdu málo, skoro vůbec ne. Nic se nehraje jenom francouzské věci z koncertů je jenom Munch[13] který něco dělá, ale zdá se že to ostatní také přijde. Nezlobte se na mne pro tento roztrhaný dopis, ale moje duševní disposice jsou v takovém nepořádku že nemám ani na vše mysl. Moc Vás pozdravuji i Germaine a těším se že mi brzo o sobě napíšete.

Srdečně Váš B. Martinů

^[1]      Harry Halbreich k dataci kantáty Polní mše, H 279, nepřesně uvádí: „Paris, 4. November-Dezember 1939 (Frühfassung schon Oktober?)“ (Halbreich, 2007, s. 451), zatímco Jaroslav Mihule v chronologickém přehledu roku 1939 zmiňuje: „Paříž X.-4.XI. POLNÍ MŠE, kant. (do­končena ve Vieux Moulin)“ (Mihule, 2002, s. 588). První zmínka v korespondenci Martinů se objevuje v dopise Karlu Šebánkovi z 5. října 1939 (CBM, PBM Kkš 913). Miloši Šafránkovi sdělil, že kantátu dokončil 5. listopadu 1939 (CBM, PBM Kmš 746).

^[2]      Pavlu Deutschovi sdělil 23. prosince 1939, že jednu partituru pos­lal do České filharmonie (v soukromém vlastnictví, kopie v IBM Deu1939-12-23).

^[3]      Nakladatelství Melantrich kantátu vydalo až po druhé světové válce, v roce 1947.

^[4]      Jak uvádí Jaroslav Mihule, toto obsazení ovlivnil dirigent Vilém Tauský, který se přihlásil jako dobrovolník do armády a v Adge měl za úkol sestavit vojenskou hudbu. Obsazení odpovídalo tomuto vznikajícímu sboru (srov. Mihule, 2002, s. 298).

^[5]      Premiéra kantáty Polní mše se uskutečnila až v únoru 1946 v Praze.

^[6]      Sergej Kusevickij, šéfdirigent Boston Symphony Orchestra.

^[7]      Elizabeth Sprague Coolidge podporovala také National Symphony Orchestra ve Washingtonu. Ani ten Polní mši, H 279, tehdy neprovedl.

^[8]      Opět zmiňuje Adolfa Hellera, bývalého šéfa opery v Olomouci.

^[9]      Koncert pro klavír č. 2, H 237.

^[10]    Také v tomto dopisu naznačuje těžkosti, které přináší nejistá mezi­národní situace a osobní komplikace ve vztahu s Vítězslavou Kap­rálovou a manželkou Charlotte.

^[11]    Má na mysli Edvarda Beneše, který v té době stál v čele exilové vlá­dy a zahraničního protifašistického odboje. V té době však ještě nezastával funkci prezidenta.

^[12]    Martinů zaměňuje písmeno „p“ a „b“ ve jméně Hubert Ripka také v dalších dopisech (CBM, PBM Kmš 749).

^[13]    Dirigent Charles Munch uvedl v rácmi Concerts du Triton 8. května 1939 Tre ricercari, H 267 (srov. Halbreich, 2007, s. 274).