[1] Harry Halbreich k dataci kantáty Polní mše, H 279, nepřesně uvádí: „Paris, 4. November-Dezember 1939 (Frühfassung schon Oktober?)“ (Halbreich, 2007, s. 451), zatímco Jaroslav Mihule v chronologickém přehledu roku 1939 zmiňuje: „Paříž X.-4.XI. POLNÍ MŠE, kant. (dokončena ve Vieux Moulin)“ (Mihule, 2002, s. 588). První zmínka v korespondenci Martinů se objevuje v dopise Karlu Šebánkovi z 5. října 1939 (CBM, PBM Kkš 913). Miloši Šafránkovi sdělil, že kantátu dokončil 5. listopadu 1939 (CBM, PBM Kmš 746).
[2] Pavlu Deutschovi sdělil 23. prosince 1939, že jednu partituru poslal do České filharmonie (v soukromém vlastnictví, kopie v IBM Deu1939-12-23).
[3] Nakladatelství Melantrich kantátu vydalo až po druhé světové válce, v roce 1947.
[4] Jak uvádí Jaroslav Mihule, toto obsazení ovlivnil dirigent Vilém Tauský, který se přihlásil jako dobrovolník do armády a v Adge měl za úkol sestavit vojenskou hudbu. Obsazení odpovídalo tomuto vznikajícímu sboru (srov. Mihule, 2002, s. 298).
[5] Premiéra kantáty Polní mše se uskutečnila až v únoru 1946 v Praze.
[6] Sergej Kusevickij, šéfdirigent Boston Symphony Orchestra.
[7] Elizabeth Sprague Coolidge podporovala také National Symphony Orchestra ve Washingtonu. Ani ten Polní mši, H 279, tehdy neprovedl.
[8] Opět zmiňuje Adolfa Hellera, bývalého šéfa opery v Olomouci.
[9] Koncert pro klavír č. 2, H 237.
[10] Také v tomto dopisu naznačuje těžkosti, které přináší nejistá mezinárodní situace a osobní komplikace ve vztahu s Vítězslavou Kaprálovou a manželkou Charlotte.
[11] Má na mysli Edvarda Beneše, který v té době stál v čele exilové vlády a zahraničního protifašistického odboje. V té době však ještě nezastával funkci prezidenta.
[12] Martinů zaměňuje písmeno „p“ a „b“ ve jméně Hubert Ripka také v dalších dopisech (CBM, PBM Kmš 749).
[13] Dirigent Charles Munch uvedl v rácmi Concerts du Triton 8. května 1939 Tre ricercari, H 267 (srov. Halbreich, 2007, s. 274).
|