[1] Walter Kolarz, novinář.
[2] 29. a 30. dubna 1939 se konal v Paříži III. sjezd Čechů a Slováků ve Francii (Namont, 2015, s. 479).
[3] Zde i ve všech dalších případech v tomto dopise je iniciálou „O.“ myšlen vyslanec Štefan Osuský.
[4] Navazuje na zprávu z předchozího dopisu o III. sjezdu Čechů a Slováků ve Francii.
[5] Martinů ironizuje Osuského projev za pomoci slovenského výrazu. Podobně jako Šafránek byl také Martinů stoupencem Edvarda Beneše a v opozici vůči Štefanu Osuskému.
[6] Iniciálou „B.“ označuje v celém dopise Edvarda Beneše, který po prezidentské abdikaci v roce 1938 pobýval ve Spojených státech a v roce 1939 se přesunul do Paříže a Londýna, aby sestavil exilovou vládu.
[7] Karel Hanuš, tajemník Československé kolonie ve Francii.
[8] Spisovatel Heinrich Mann (1871–1950) emigroval po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 do Francie a v roce 1935 získal československé státní občanství.
[9] Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident ČSR.
[10] Francouzsky „jsem připraven“.
[11] Špatně čitelné.
[12] Ivo Ducháček, novinář.
[13] V rámci cyklu Concerts du Triton provedl Charles Munch s Orchester der Société Philharmonique skladbu Tre ricercari, H 267 (srov. Halbreich, 2007, s. 274).
[14] Martinů zde výjimečně používá slova téhož významu v češtině i francouzštině.
[15] Iniciála „O.“ označuje vyslance Štefana Osuského.
[16] Zřejmě má na mysli komplikované osobní vztahy s Vítězslavou Kaprálovou a manželkou Charlotte.
[17] Po ústupcích spojenců obsadila německá armáda 15. března 1939 Československo. Adolf Hitler vyhlásil Protektorát Čechy a Morava.
[18] Výtvarník a spisovatel Adolf Hoffmeister (1902–1973) emigroval po okupaci Československa do Francie.
[19] Klavírista Rudolf Firkušný (1912–1994) odcestoval po okupaci Československa na zahraniční turné, z něhož se již nevrátil. Až do kapitulace Francie žil v Paříži a exilová vláda jej vysílala na propagační koncerty české hudby.
[20] Po odchodu Vítězslava Nováka z mistrovské školy pražské konzervatoře se uvolnilo nové místo. A proto znovu začaly debaty o jeho obsazení, navzdory okupaci Československa. Rodině do Poličky sdělil Martinů v červnu 1939: „O konservatoři nevím nic ale zdá se že nepadne žádné rozhodnutí a že se místo pro okamžik obsazovat nebude, myslím že počítají se mnou ale vědí že bych se teď asi nevrátil tak asi také počkají.“ (CBM, PBM Kr 274).
[21] Vrací se k úvahám o nových objednávkách, které by projednal s dirigentem Sergejem Kusevickým.
[22] Martinů tím naráží na svůj neúspěšný pokus o profesuru na pražské konzervatoři, kde počítal s podporou ministerstva.
[23] Houslistu Samuela Dushkina oslovil ohledně dalších objednávek.
[24] Vítězslava Kaprálová zaslala Miloši Šafránkovi dopis 3. května 1939: „[…] nechtěla bych se vracet do Čech a největší mou touhou by bylo odjeti do Ameriky a s Vámi býti přítomna i zúčastněna při boji za naši samostatnost. Psala jsem již v tom smyslu i pres. Benešovi.“ (CBM, bez signatury, fond Miloše Šafránka, př. č. 77/1997/4).
[25] Kaprálová se zmínila Šafránkovi v dopise z 14. června 1939: „Rovněž psal president Dr. Beneš. přislíbil prostřednictvím pana konsula Hanča zakročit u příslušných kruhů v můj prospěch.“ (CBM, bez signatury, fond Miloše Šafránka, př. č. 77/1995/4).
|