Praha 6. / I 1936.

Drazí přátelé,

posílám Vám mnoho pozdravů a přáni k Novému roku. Nedostal jsem se dříve k dopisu mám s tím divad­lem dosti tahání, courá se to tam trochu mnoho a tak nevím dočkám-li premieru.[1] Pro mě začal Nový rok dobře s cenou z Brna,[2] kdyby to pokračovalo v tomto stylu nebylo by to špatné. Ale bohužel všechno nejde tak dobře. Právě stránka konservatoře není jista.[3] Jsou tu všelijaké komplikace a ještě jsem v tom nemohl dobře působiti vzhledem k svátkům. Teprve zítra zahájím akci. Tak Vám o tom píšu ihned protože mám dojem že by nebylo dobře čekati s tím zásahem o kterém jste mi říkal, možná že by bylo pozdě. Situace je takováhle. Karel[4] a Křička[5] si podali přímo žádost a Křička by byl prošel ale Hoffmeister[6], (který asi hájí Karla) hlasoval ostře proti, čímž to prošlo. Na místě toho se usnesli všichni na návrhu přijmouti žádost Widermana[7], (která tam rovněž byla) na varhany mistrovské oddělení, a tento návrh šel na ministerstvo. Všeobecně se ovšem čeká že to bude zamítnuto ministrem a pak dle další kom­binace se uvažuje o Karlovi a mě na jeho místo. Vy­chází zkrátka z principu aby tam byl někdo v profes. sboru který by se tam dostal. Myslím že zásah z ministerstva v můj prospěch je nutný, byť i ve formě pouhého doporučení a myslím že by to byla vhodná záminka teď při vrácení toho návrhu Widermana, by mohl ministr jaksi nezávazně doporučiti moji kandidaturu. Tím by se nijak nezasahovalo do práv konservatoře a moji zastánci v prof. sboru by měli ulehčenou posici. Samozřejmě že si officielně podám žádost hned zítra to tam zanesu. Všechno rovněž řeknu také dr. Schieszlovi[8] který mi slí­bil pomoc. Tak ale teď také myslím že [by nešlo †] čekati s tou akcí [přes Hodžu[9]] o kterém jste mluvil je možno že by [†] že bych měl velké naděje, spíše se všich­ni [†] na střední školu což bych asi neudělal, [†] do Moskvy. To bych také ale přijel snad [†] v případě že bych to zde všechno prohrál.

Zítra jdu k dr. Schieszlovi a řeknu mu toto vše, je ještě možnost že by ta Widermanova žádost zůstala delší dobu ležet na ministerstvu, to by snad šlo zařídit a tím že bych získal ten potřebný čas k Vašemu plánu, o kterém uvědomím rovněž dr. Schieszla. On mi nabídnul že navštíví sám Hoffmeistra nebo kohokoliv jenž dle mých zpráv by mohl do toho platně zasáhnouti. Ovšem Vám ihned napíšu ale prosím Vás podnikněte raději tu akci hned [totiž] myslím že je velké nebezpečí v tom odkladu, snad by si toho Hodža povšimnul i přes tu práci jež ho zde teď čeká. Je také možno že min. Krčmář[10] bude chtít vyřídit tu věc ihned ačkoliv nemám pro to žádné důvody. Já tady udělám vše možné aby se to prodloužilo, leda že bych viděl že je situace příznivá pro mě, ale to zatím nevidím, spíše myslím že bude určitě potřeba nějaký nátlak nebo alespoň doporučení shora. Napíšu Vám okamžitě co se stalo ale prozatím mám dojem že by se ta Vaše akce měla státi hned. Třeba byste našel ještě nějaký [způsob] jiný, ktery by bylo možno realizovati okamžitě. Na profes. obor moc [nepočitám] […]upozornění z „výšky“ by ovšem působilo blahodárně. Jinak se zde často snažím býti aktivní ale není mi to moc platné zvláště v Nár. divadle, kde tato vlastnost není v oblibě. Talich[11] zde nebyl přijel až včera v divadle je tak hodinu denně a přijde sem snad z Brna Kunc[12] jako jeho administr. zástupce ten by mi ovšem hodně pomohl. Ve Filharmonii jsem dosud nebyl, vlastně nic nebylo. Novák byl u doktora a dostal pořádně vynadáno, bude muset mít dovolenou a léčit se někde v Gräfenbergu, má nervy úplně rozsekané.[13] Zde kolují samozřejmě historie úplně fantastické o té příhodě v Paříži. Stýská se mi po Charlottě a po Paříži také, bude to [†] jestli se sem dostanu, ale nedá se nic dělat vlastně možná i to prohraju.[14] Prozatím končím a zdravím [†] napíšete pár řádků za tenhle román a [†] jak se situace vyvíjí. Z Radia nemáte zpráv [†].

Srdečně Váš

                B. Martinů

St. Novák. V Kolkovně 8. – Praha I[15]

^[1]      Má na mysli nastudování opery Hry o Marii, H 236. Premiéra se konala v praž­ském Národním divadle 7. února 1936 (srov. Archiv Národního divadla, [cit. 20. prosince 2018], http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Inscenace.aspx&ic=2421&pn=256affcc-f002-2000-15af-c913k3315dpc).

^[2]      Reagoval na první cenu Jubilejní nadace Bedřicha Smetany za rok 1935, kterou získal za operu Hry o Marii, H 236, ve výši 8 000 Kč (Národní listy, 1936, LXXVI, č. 1, s. 5).

^[3]      Martinů se stále zajímal o profesorské místo na mistrovské škole kon­zervatoře v Praze. Josef Schieszl mu sdělil 8. října 1935 jména kandidátů: Jaroslav Křička, Rudolf Karel a Vladislav Vycpálek. Bo­huslavu Martinů mnoho šancí nedával (srov. ČMH, G11687, kopie IBM SchJ 1935-10-08a).

^[4]      Rudolf Karel (1880–1945), hudební skladatel a dirigent, od roku 1923 profesor pražské konzervatoře.

^[5]      Jaroslav Křička (1882–1969), hudební skladatel, dirigent a pedagog, od roku 1919 profesor skladby na pražské konzervatoři. V roce 1936 byl jmenován profesorem skladby také na mistrovské škole.

^[6]      Karel Hoffmeister (1868–1952), klavírista a pedagog, profesor praž­ské konzervatoře.

^[7]      Bedřich Antonín Wiedermann (1883–1951), varhaník, pedagog, hu­dební skladatel a od roku 1920 profesor pražské konzervatoře. Na mistrovské škole působil v letech 1944–1946. BM jeho příjmení zkracoval a psal „Widerman“ nebo „Widman“.

^[8]      Josef Schieszl, pracovník Kanceláře prezidenta republiky.

^[9]      Milan Hodža (1878–1944), politik, předseda vlád Československa v letech 1935–1938 a současně ministr zahraničí (1935–1936).

^[10]    Jan Krčmář (1877–1950), politik, právník, ministr školství Česko­slovenska v letech 1926 a 1934–1936.

^[11]    Dirigent Václav Talich byl pověřen vedením opery Národního divadla po smrti Otakara Ostrčila od 1. října 1935.

^[12]    Skladatel Jan Kunc (1883–1976), ředitel Konzervatoře Brno v letech 1923–1945.

^[13]    O nervových potížích přítele Stanislava Nováka se zmiňoval také ro­dině do Poličky v nedatovaném dopise z ledna 1936: „On jel s paní do Gräfenberku, musí se tam lečit má to špatné s nervy a ten zájezd ho moc unavil. Musí si dlouho odpočinout a dostat se z toho.“ (CBM, PBM Kr 177). A vracel se k nim také v následujících dopisech.

^[14]    Tento odhad se později naplnil, když byl profesorem mistrovské školy jmenován Jaroslav Křička.

^[15]    Martinů pobýval v Praze často u svého přítele ze studií, houslisty Stanislava Nováka. Rodině se o tomto pro něj novém bytě zmiňoval: „Jsem zde teď sám vlastně v celém bytě u Stáni má to tu moc hezké.“ (leden 1936, CBM, PBM Kr 177).