Základní informace
Typ dokumentu Dopis
OdesílatelMartinů, Bohuslav
Odesílatel (korporace)
Poznámka k lokaci odeslání[Nice]
Datum odeslání11.11.1954
PříjemceŠebánek, Karel
Příjemce (korporace)Český hudební fond
Poznámka k lokaci přijetí[Praha]
JazykČeština
Původ, datum získáníkopie z pozůstalosti K. Šebánka, CBM Polička
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Předchozí vlastníkŠebánek, Karel
Signatura současného vlastníkaPBM Kkš 1006
Stará signatura v IBM56/113
Signatura v IBMŠeb 1954-11-11
Obsah a fyzický popis
Stručný obsah[Velice vtipný dopis, Bohuslav Martinů si dělá pauzu v kompozici. V dopise užívá hodně přísloví a pořekadel, dělá si z nich legraci. Ironicky srovnává staré a současné časy (také z pohledu platnosti těchto řčení).]
BM se ohrazuje "proti těm hrbatejm psům" a vtipně utěšuje Karla Šebánka, aby si z nich a z ničeho nic nedělal. Vše, co pro BM udělal, mu bude započítáno - možná ale až na druhém světě. BM mu už nikdy nebude nadávat. KŠ sice uvedl do oběhu několik věcí, které by BM raději zahodil, ale čas možná ukáže, že to byla správná volba (i když BM pochybuje). BM se chce KŠ odměnit, a proto se s Alénem Divišem rozhodli, že ho ožení. AD se ženit nechce, protože už prý má budoucnost za sebou. BM popisuje výhody sňatku (menší daně, nové zásluhy o vlast), připomíná ale také nevýhody, které se však při dobré mysli dají zvládnout. "S tím Debrieu Freres v Nice, to je to samé, když to necháme ležet, kde to je." [Narážka na zásilku SERENÁD?] Partitury u sebe nemá, hlasy nikdo nekoupí. Když nakladatel nevydá dílo do určité doby, která je stanovena ve smlouvě, [smlouva pozbývá platnosti]. BM potřebuje vidět svou smlouvu [s Melantrichem]. Napíše si o ni sám. Oni stejně nic nepošlou a budou na tom pilně pracovat, jako na smlouvě s Boosey & Hawkes. "No práce šlechtí". Poslal AD knihy, "tak aspoň jeden šťastnej na světě". Stejně mu nebudou nic platné, "protože když to všechno poznáme a všechno prokoukneme, tak musíme umřít". KŠ si tedy z toho nemá nic dělat a má se oženit.
Diplomatický přepis dopisu

Obálka [NICE PL.GRIMALDI ALPES-MMES/15 H 12XI54]



 



Nov. II. 54.[1]



Milý Karle:



Mám volno neboť nelze stále pracovati, ja sice vím že kdo nepracuje ať a tak dále , ale ono to přísloví kulhá stejně. Tak abych byl aspoň užitečný tak ti hned odepisují a musím se hned ohradit proti těm krkatejm psům  . Ale nic si z ničeho nedělej , Panbůh pozná svoje lidi ( se říká) a dobrý skutek se neztratí, (to se též říkávalo v tom starém pitomém světě.[2]Teď ovšem co máme Televisi[3] a dva druhy demokratů se mnoho změnilo a tak nevím zdali to ještě platí , jen doufám že ano. Tedy vše co jsi udělal pro mne a naši ti bude započítáno, když ne na tomto světě tady v tom onom , druhém. Ovšem jak to teď vypadá v onom světě ti také říci nemohu, stalo se všude tolik změn že se člověk už v tom nevyzná. Tedy už ti nikdy nadávat nebudu i kdybys začal znova vydávat moje skladby a snad najdu jednou i příležitost se ti revanžovat.[4]Sice jsi uvedl do oběhu některé věci jež bych já byl zahodil ale budoucnost třeba rozhodne že právě ty byly správné , ač o tom pochybuji .[5] Tak bych se ti chtěl nějak odměnit a rozhodli jsme se s Divišem že tě oženíme. Diviš sám se ženit nechce protože říká že má budoucnost už za sebou, tak volba padla na tebe.[6] Uvažuj o tom a sděl mi co o tom soudíš, jsou při tom výhody, platíš méně daní čím máš více dětí a máš nové zásluhy o vlasť. Jsou sice též nevýhody ale při dobré mysli se všechno ztráví, ne? S tím Debrieu Fréves v Nice, to je to samé jako když to nechám ležet kde to je .[7] Mimo to nemám partitury zde, tak hlasy si nikdo nekoupí, zapomeň na to. Zde ovšem platí také že nevydá-lí nakladatel dílo do určité lhůty a tak dále ,(zajímávé že se i tohle nějak nezměnilo se všemi věcmi jež se změnily) a lhůta má býti stanovena ve smlouvě a zde právě nevím v mém případě zdali lhůta stanoveny byla. Proto bych si chtěl přečíst smlouvu. Napíšu do M.[8] sám, oni stejně nic nepošlou ale budou to pilně hledat jako s tou novou smlouvou s B+H., mi od vás píšou jak na tom pilně pracují , a už na tom pilně pracují asi dvě leta, ne-li více. No práce šlechtí.[9] Taky jeden z těch starých proverbů[10] který bledne protože jak to vypadá za tisíc let nebude už chudých lidí vůbec a to jsou právě ti co musí pracovat. No to my už tu stejně nebudem tak nám to není nic platné.[11] Divišovi jsem poslal knihy a tak aspoň jeden štastnej na světě. Platné mu stejně nebudou protože když to všechno poznáme a všechno prokoukneme tak musíme umřít.[12] Jako starej Haydn když mu bylo 90. tak říkal: To je škoda , teď když jsem se naučil jak zacházet s dechovými nástroji tak musím umřít." Tak to je všechno švindel.[13]



Tak si z toho nic nedělej a ožeň se.[14]



Mnoho tě zdravím



Tvůj



B. Martinů


Věcné poznámky k DP

[1] Podle data odeslání na obálce i způsobu psaní číslovek se zde jedná o dvě vodorovné čárky, značící číslovku „11“, nikoliv římskou číslici pro dvojku. 



[2] Skladatel naráží na „nové pořádky“ v Československu. 



[3] Občasné televizní vysílání Československé televize zahájilo již v roce 1953, pravidelné pak v únoru 1954. 



[4] Nejenom politické změny v komunistickém Československu Martinů často komentuje a i přesto, že jisté zprávy od svých krajanů má, vyhodnocení celkovou situace v totalitním státě v období 50. let 20. století asi není zcela schopen. Karel Šebánek si nad tím opakovaně „povzdechne“ alespoň v korepondenci se skladatelovou rodinou.



[5] Martinů má na mysli vydání některých starších skladeb, které Šebánek vydal v Československu i přes postupně se zhoršující postoj úřadů k Bohulavu Martinů. Nakonec byl také samotný Karel Šebánek na několik let přeřazen na podřadnou práci v Národním podniku Kniha. Tato situace se začíná měnit právě až v průběhu roku 1954 poté, co skladatel na jaře roku 1953 obviní Melantrich a Orbis z porušení smluvních závazků a hrozí vypovězením veškerých smluv. Československé úřady jsou si vědomy finančních ztrát, které by z tohoto opatření vzešly, a proto se snaží situaci zvrátit a skladateli se zavděčit. To má dopad i na Karla Šebánka, který je jako skladatelův přítel povolán ze svého „levného místa“ do Českého hudebního fondu (viz opis dopisu z 1. května 1953, dopisy z 11. ledna 1954 a 17. srpna 1954, CBM, pozůstalost K. Šebánka).



[6] Paradoxní je, že Martinů přítel, malíř Alén Diviš (1900–1956), který sám odmítá sňatek, jelikož „má budoucnost už za sebou“, chce společně se skladatelem „oženit“ Karla Šebánka, který je o pouhé tři roky mladší. 



[7] Jedná se o vydavatelství Les Editions Musicales Delrieu Frères se sídlem v Nice.



[8] Opět píše o své smlouvě s Melantrichem, o níž Šebánka prosil v předchozích dopisech. 



[9] Martinů „mírná“ ironie směrem k nekonečným průtahům prakticky se vším, co se v Československu snaží vyjednat.



[10] Počeštělá verze anglického slova „proverb“, česky „přísloví“.



[11] Skladatelova další narážka na politické uspořádání v Českolovensku a časté proklamace komunistických politiků o společném socialistickém vlastnictví a zářné budoucnosti. 



[12] O jaké publikace šlo, z korespondence nevyplývá.



[13] To Martinů mírně nadsadil, Joseph Haydn umřel ve věku 77 let a jeho bratr Michael ve věku 69 let.



[14] Tuto trochu nestandardní osobní výzvu skladatel odvolá hned v následujícím dopise (CBM, PBM Kkš 1006).


Celkový počet listů1
Počet popsaných stránek2
Fixacerukopis, podpis (Martinů)
Dopis

Náhled k dispozici pouze prezenčně v Institutu.

Digitalizace
Kvalita digitalizaceProfi
Lokace jako předmět
Nice
Osoba jako předmět
Korporace jako předmět
Skladba jako předmět
« předchozí
ID 2502 (záznam 1 / 0)
další »
-Rev-