Obálka [NICE PL.GRIMALDI ALPES-M^MES/15 H 12XI54]

Nov. II. 54.[1]

Milý Karle:

Mám volno neboť nelze stále pracovati, ja sice vím že kdo nepracuje ať a tak dále , ale ono to přísloví kulhá stejně. Tak abych byl aspoň užitečný tak ti hned odepisují a musím se hned ohradit proti těm krkatejm psům  . Ale nic si z ničeho nedělej , Panbůh pozná svoje lidi ( se říká) a dobrý skutek se neztratí, (to se též říkávalo v tom starém pitomém světě.[2]Teď ovšem co máme Televisi[3] a dva druhy demokratů se mnoho změnilo a tak nevím zdali to ještě platí , jen doufám že ano. Tedy vše co jsi udělal pro mne a naši ti bude započítáno, když ne na tomto světě tady v tom onom , druhém. Ovšem jak to teď vypadá v onom světě ti také říci nemohu, stalo se všude tolik změn že se člověk už v tom nevyzná. Tedy už ti nikdy nadávat nebudu i kdybys začal znova vydávat moje skladby a snad najdu jednou i příležitost se ti revanžovat.[4]Sice jsi uvedl do oběhu některé věci jež bych já byl zahodil ale budoucnost třeba rozhodne že právě ty byly správné , ač o tom pochybuji .[5] Tak bych se ti chtěl nějak odměnit a rozhodli jsme se s Divišem že tě oženíme. Diviš sám se ženit nechce protože říká že má budoucnost už za sebou, tak volba padla na tebe.[6] Uvažuj o tom a sděl mi co o tom soudíš, jsou při tom výhody, platíš méně daní čím máš více dětí a máš nové zásluhy o vlasť. Jsou sice též nevýhody ale při dobré mysli se všechno ztráví, ne? S tím Debrieu Fréves v Nice, to je to samé jako když to nechám ležet kde to je .[7] Mimo to nemám partitury zde, tak hlasy si nikdo nekoupí, zapomeň na to. Zde ovšem platí také že nevydá-lí nakladatel dílo do určité lhůty a tak dále ,(zajímávé že se i tohle nějak nezměnilo se všemi věcmi jež se změnily) a lhůta má býti stanovena ve smlouvě a zde právě nevím v mém případě zdali lhůta stanoveny byla. Proto bych si chtěl přečíst smlouvu. Napíšu do M.[8] sám, oni stejně nic nepošlou ale budou to pilně hledat jako s tou novou smlouvou s B+H., mi od vás píšou jak na tom pilně pracují , a už na tom pilně pracují asi dvě leta, ne-li více. No práce šlechtí.[9] Taky jeden z těch starých proverbů[10] který bledne protože jak to vypadá za tisíc let nebude už chudých lidí vůbec a to jsou právě ti co musí pracovat. No to my už tu stejně nebudem tak nám to není nic platné.[11] Divišovi jsem poslal knihy a tak aspoň jeden štastnej na světě. Platné mu stejně nebudou protože když to všechno poznáme a všechno prokoukneme tak musíme umřít.[12] Jako starej Haydn když mu bylo 90. tak říkal: To je škoda , teď když jsem se naučil jak zacházet s dechovými nástroji tak musím umřít." Tak to je všechno švindel.[13]

Tak si z toho nic nedělej a ožeň se.[14]

Mnoho tě zdravím

Tvůj

B. Martinů

[1] Podle data odeslání na obálce i způsobu psaní číslovek se zde jedná o dvě vodorovné čárky, značící číslovku „11“, nikoliv římskou číslici pro dvojku. 

[2] Skladatel naráží na „nové pořádky“ v Československu. 

[3] Občasné televizní vysílání Československé televize zahájilo již v roce 1953, pravidelné pak v únoru 1954. 

[4] Nejenom politické změny v komunistickém Československu Martinů často komentuje a i přesto, že jisté zprávy od svých krajanů má, vyhodnocení celkovou situace v totalitním státě v období 50. let 20. století asi není zcela schopen. Karel Šebánek si nad tím opakovaně „povzdechne“ alespoň v korepondenci se skladatelovou rodinou.

[5] Martinů má na mysli vydání některých starších skladeb, které Šebánek vydal v Československu i přes postupně se zhoršující postoj úřadů k Bohulavu Martinů. Nakonec byl také samotný Karel Šebánek na několik let přeřazen na podřadnou práci v Národním podniku Kniha. Tato situace se začíná měnit právě až v průběhu roku 1954 poté, co skladatel na jaře roku 1953 obviní Melantrich a Orbis z porušení smluvních závazků a hrozí vypovězením veškerých smluv. Československé úřady jsou si vědomy finančních ztrát, které by z tohoto opatření vzešly, a proto se snaží situaci zvrátit a skladateli se zavděčit. To má dopad i na Karla Šebánka, který je jako skladatelův přítel povolán ze svého „levného místa“ do Českého hudebního fondu (viz opis dopisu z 1. května 1953, dopisy z 11. ledna 1954 a 17. srpna 1954, CBM, pozůstalost K. Šebánka).

[6] Paradoxní je, že Martinů přítel, malíř Alén Diviš (1900–1956), který sám odmítá sňatek, jelikož „má budoucnost už za sebou“, chce společně se skladatelem „oženit“ Karla Šebánka, který je o pouhé tři roky mladší. 

[7] Jedná se o vydavatelství Les Editions Musicales Delrieu Frères se sídlem v Nice.

[8] Opět píše o své smlouvě s Melantrichem, o níž Šebánka prosil v předchozích dopisech. 

[9] Martinů „mírná“ ironie směrem k nekonečným průtahům prakticky se vším, co se v Československu snaží vyjednat.

[10] Počeštělá verze anglického slova „proverb“, česky „přísloví“.

[11] Skladatelova další narážka na politické uspořádání v Českolovensku a časté proklamace komunistických politiků o společném socialistickém vlastnictví a zářné budoucnosti. 

[12] O jaké publikace šlo, z korespondence nevyplývá.

[13] To Martinů mírně nadsadil, Joseph Haydn umřel ve věku 77 let a jeho bratr Michael ve věku 69 let.

[14] Tuto trochu nestandardní osobní výzvu skladatel odvolá hned v následujícím dopise (CBM, PBM Kkš 1006).