[1]Věta připsána na horní okraj dopisu.
[2]Věta připsána podélně na levý okraj dopisu.
[3]K dopisu byly pravděpodobně přiloženy dopisy muzikologovi a skladateli Václavu Štěpánovi (1889–1944) a dirigentovi Metodu Vymetalovi (1895–1945). Zmíněný dopis z tohoto data příteli Karlu Vaňkovi (1895–1965) se bohužel nedochoval.
[4]Špatně čitelné.
[5]Velké plány B. Martinů na návrat do Československa se bohužel nikdy neuskutečnily.
[6]Špatně čitelné. O podání své žádosti na ministerstvo školství (ke dni 31. ledna 1939) na místo profesora skladby na pražské konzervatoři informuje Martinů 10. února 1939 také Otakara Šourka, kterého zároveň pro o intervenci ve svůj prospěch (srov. ČMH, sig. v IBM je Šou 1939-02-10).
[7]Martinů se (i přes neúspěch v roce 1936) dále pokouší získat místo na pražské konzervatoři, což se mu vzhledem k politické situaci nakonec ani v roce 1939 nepodaří. V dopise Josefu Schieszlovi z 9. února 1939 Martinů zmiňuje, že již kontaktovali různé osoby, které by mu mohly pomoci, mj. Václava Talicha, Jana Kunce, Otakara Šourka. Marinů dále rozmýšlí kontaktování ministerstva, J. B. Foerstra, V. Nováka, V. Štěpána, J. Jindry atd. (Srov. ČMH, G 11695).
[8]Dopis Rudolfu Firkušnému z tohoto období nebyl nalezen, je však pravděpodobné, že má Martinů na mysli právě Firkušného vzhledem k tomu, že s ním Martinů korespondoval ohledně stejné záležitosti již v předchozích letech.
[9]O naději, kterou měl Martinů na získání profesorského místa na pražské konzervatoři, píše Martinů v prosinci 1938 rodině do Poličky:„Z Prahy mám zprávy že asi pravděpodobně na konservatoři půjde dost lidí do pense ale teď ještě je všechno neurčité snad po Novém roce se vše už vyjasní.“(CBM, PBM Kr 257).
[10]Hudební skladatel a pedagog Celestin Rypl (1894–1945).
[11]Rodina diplomata a Martinů přítele Vladimíra Vaňka (1895–1965), který působil v Paříži jako zástupce generálního konzula (1924–1929), poté jako legační tajemník vyslanectví, ve 30.–40. se zdržuje ve Švédsku, od 1945 v Itálii, kam také v roce 1948 emigruje.
[12]Martinů si opakovaně stěžuje na vydavatelství Melantrich, situaci vysvětluje také v dopise rodině do Poličky ze dne 1. ledna 1939: „S Melantrichem mám nepříjemnosti, měli tam všechny skladby celý rok a nic nevydali a teď když je smlouva už pryč a oni najednou vidí že se ostatní edice o to interesují tak by najednou vydávali a já už jsem to zatím slíbil jiným, bude z toho tahání a zdržování.“(CBM, PBM Kr 259).
[13]Londýnské nakladatelství mělo zájem o vydání Martinů skladby Tre Ricercari, H 267.
[14]Martinů své pochybnosti o přijetí pozvání na festival v Baden-Baden ventiluje také v dopise Josefu Schieszlovi ze dne 9. února 1939, jelikož se obává, zda by mu to nemohlo uškodit při jeho žádosti místo profesora pražské konzervatoře (srov. ČMH, G 11695).
[15]Jaroslav Jindra (1890–1970) – od roku 1918 zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí ČSR, osobní tajemník ministra Kamila Krofty, 1. jednatel a organizátor Společnosti pro hudební výchovu.
[16]Zde vepsáno rukou B. Martinů „přiložený opis“.
[17]Dopis B. Martinů Václavu Štěpánovi se žádostí o pomoc při získání místa na pražské konzervatoři je uložena v CBM v Poličce (PBM Ko 1172).
[18]Kopie dopisu B. Martinů Metodu Vymetalovi se žádostí o pomoc při získání místa na pražské konzervatoři se dochovala v pozůstalosti Karla Šebánka (CBM, nesignováno).
|