| Stručný obsah | Bohuslav Martinů doufá, že se Karlu Šebánkovi mezi 15. a 23. zářím ještě jednou podaří přijet do Paříže. Pozvání do Prahy ho velmi překvapilo a měl z něho radost. Nebude však už mít kvůli smlouvě s Princeton University čas zajet tam, navíc to nebylo oficiální pozvání od ministerstva nebo ministra. Nemůže psát, proč odkládá svůj návrat, KŠ to snad jednou pochopí. Rozhodně v tom nejsou žádné postranní úmysly. Uvádí adresu k Paulu Sacherovi, kam mu má hned napsat. BM prosí KŠ, aby rázně zakročil proti svévolnému vydávání jeho děl, žádá adresu [Ultraphonu]. Budou z toho zbytečné problémy. Na cellovou SONÁTU [není jasné, o kterou se jedná; nejspíš o č. 2] má práva "zdejší" nakladatelství [pravděpodobně myslí americké AMP, které vydalo SONÁTU Č. 2 v roce 1944]. Z údajné nahrávky [není známé, že by sonáta byla nahrána před rokem 1956!] nebudou nadšeni.Ještě horší situace se mu jeví se SYMFONIÍ Č. 4, kterou Rafael Kubelík nahrál [Ultraphon Praha 1947, ČF dir. Rafael Kubelík], aniž by zohlednil dost závažné změny, které BM udělal a které budou obsaženy v definitivním vydání [u Boosey and Hawkes z r. 1950]. Neví, co se dá dělat, nechce, aby si RK myslel, že je to proti němu. Kdyby mu byl napsal, BM by změny poslal. |
| Diplomatický přepis dopisu | Srpen 27. 1948
Milý příteli,
Teprve nyní jsem dostal celou korespondenci a tak Ti odpovídám. Doufám že jsi mezi tím dostal můj dopis, pro každý připad opakuji znovu Doufám že budeš moci přijeti do Paříže mezi 15 - a 23 září abychom vše domluvili, je to velmi důležité.[1] Pozváním do Prahy jsem byl velmi překvapen a měl jsem z toho radost[2], ovšem pochybuji že už teď budu míti čas, jsem, na lečení[3] a letím zpět do N.Y. 23. září[4] jak víš podepsal jsem kontrakt v Princeton University[5] a tak pro tento rok nemohu zajet domu. Také bych rád takovou věc vyjednal přímo se zástupci Ministerstva na jejich přímé pozvání a ujištění, prozatím jsem nic nedostal, žádný telegram od Ministra nebo od Ministerstva, neměl jsem také čas byl jsem celou dobu v rukách specialistů kteří se snaží můj zdravotní stav, přivesti do normálu, ač se sám cítím docela dobře. Poděkuj tedy Ministrovi za jeho milé pozvání a ujisti jej že v odkladu mého návratu není žádných postraních myšlenek, jednou to pochopíš, prozatím o tom nemohu psáti. Napiš mi ihned na adresu. P. Sacher, Schonnenberg - Pratteln - Bâle. Suisse. budu zde asi týden.[6] Prosím Tě, zakroč tam energicky u té Společnosti disků, nevím jak si to představují, dosud mne nikdo nepožádal o povolení pro kteroukoliv skladbu. Budu s tím míti nepříjemností a oni také, napiš mi jejich adresu, je to zvláštní chování!
Tu čelovou sonatu má edice zde a nevím jak se budou tvářit až se dozvědí že už je to nahráno.[7] Se 4 Symfonií je to ještě horší, protože jsem tam udělal určité dost vážné změny a korektury tak že partitura vyjde už v definitívním vydání a nebude se ovšem shodovat s diskem. Co s tím lze dělat, nechci aby Kubelík myslel že jsem proti němu ale kdyby mi byli napsali byl bych změny poslal.[8] Těším se na Tvůj dopis.
Tvůj
B. Martinů
|
| Věcné poznámky k DP | [1] K setkání Martinů s K. Šebánkem dojde v Paříži nakonec 6. září 1948 (Mihule, 2017, s. 536).
[2] Rodině do Poličky sděluje 29. srpna 1948: „Z ministerstva školství jsem dostal dopis zase zdali bych nepřijal místo na Akademii, ačkoliv jsem byl vlastně už jmenován, tak si z toho něco vyberte.“ (CBM, PBM Kr 378).
[3] O možnosti návštěvy švýcarských specialistů, kteří by mu mohli být nápomocni v odstanění následků zranění po pádu z terasy, informuje Martinů Šebánka již v předchozím dopise a také rodinu v Poličce (CBM, PBM Kr 378 a Kkš 948),
[4] J. Mihule datuje Martinů odlet až na 26. září 1948 (srov. Mihule, 2017, s. 536)
[5] Martinů byl jmenován profesorem na Princetonské univerzitě, kde působil od října 1948 po tři akademické roky (Mihule, 2017, s. 406). Dopis obsahující jmenování a podmínky práce na prestižní odesílá Roy Dickenson Welch na adresu skladatele již 10. června 1948 (Princeton University Librar, AC107, sig. v IBM PU 1948-06-10),
[6] Martinů byl velmi zklamá politickými poměry v Československu, které zapříči nily, že se neodvážil odcestovat zpět do vlasti, vše vysvětluje v dopise rodině do Poličky z 19. sprna 1948: „Je to hezké že mne chtějí v Praze viděti, ale ty záruky co se týče odjezdu i vlastně pozváni bych raději viděl od ministerstva samotného, Šebanek je civilní osoba, můj přítel a můj nakladatel ale to je vše, nemůže mi sám slíbit a zaručit odjezd. Žádný dopis od Ministra jsem nedostal, jenom od Šebanka. Ne že bych mu nevěřil ale on v dobré vůli a také ve prospěch edice by mohl býti na omylu. Ostatně to není ani nedůvěra, to víte jak rád bych se vrátil domu a pochybuji že by mne tam chtěli zdržovati kdybych sám se nerozhodl zůstati, ale chtěl jsem využit můj pobyt k upevněni mého zdraví, proto jsem se uplně isoloval ani v Paříži jsem mnoho lidí neviděl, chtěl jsem míti klid a tak jsem se dle toho zařídil. Ostatně v Praze vědí co je mým cílem, tak není třeba se o něčem domlouvati, vrátím se až budu míti něco více officielněji zaručeno.“ (CBM, PBM Kr 378).
[7] Sonáta č. 2 přo violoncello a klavír, H 286, byla vydána u Associated Musc Publisherst v New Yorku již v roce 1944 (Halbreich, 2007, s. 341) a natočena 29. května 1948 Bohušem Heranem a klavíristou Alferdem Holečkem pro Suprahon (Lambert, 2015, s. 16).
[8] Martinů Symfonie č. 4, H 305, byla natočena Rafaelem Kubelíkem a Českou filharmonií pro firmu Supraphon 10. června 1948 (Lambert, 2015, s. 17).
|