[1]Mezi léty 1929 až 1940 byl Karel Šebánek zaměstnancem Hudební matice Umělecké besedy v Praze, která se orientovala na vydávání soudobé české tvorby (Brádková, s. 18).
[2]Francouzsky přeneseně „v obraze“.
[3]Nakladatelství Mojmír Urbánek vydalo některá díla B. Martinů.
[4]V tomto případě znamená zkratka „Š“ Jaroslava Šaldu, zakladatele a ředitele nakladatelství Melantrich v Praze.
[5]´Mohlo by to být i „budu“.
[6]Martinů se chystá do Prahy již v průběhu března 1937, 16. března oznamuje v dopise rodině, že se jeho odjezd zdrží (srov. CBM, PBM Kr 209), v následujícím dopise ze dne 4. dubna sděluje do Poličky podrobnosti kontraktu: „V Melantrichu jsem také byl a tam to také dobře dopadá, nabízejí mi smlouvu do konce příštího roku, a potom by se pokaždé o rok prodloužila, jsou jenom ještě nějaké detaily ku změnění a myslím že podepíšu smlouvu než odjedu.“ (CBM, PBM Kr 210).
[7]Špatně čitelné.
[8]Šebánkovo působení v zahraničí se nepodařilo doložit. V následujících letech se chce Karel Šebánek osamostatnit a odejít z Umělecké besedy, v roce 1939 žádá o koncesi k provozování koncertního a uměleckého jednatelství, kterou v roce 1940 získává, aby mu byla ještě téhož roku odňata v důsledku politických událostí. Šebánek proto nastupuje téhož roku do nakladatelství Orbis, kde je pověřen vytvořením a později vedením hudebního oddělení, zde působí do roku 1946 (srov. Brádková, s. 19).
|