[New York] Jan.[uary] 29. [19]56.

Drazi; odpovidám na váš dopis. Dopis na banku pošlu a jistě vám to rychle vyřidejí[1] Co se toho Pražskeho provedeni,[2] já sam nevim jak to dali dohromady, poslal jsem jen jednu partituru[3] s podminkou že premiera je v Poličce a myslim že ta předpremiera byla opravdu na pozvánky, protože v novinach to hlasili ze světová premiera je bude v Poličce[4] a myslim že se o ni zmíní při Pražskem provedeni které ma byti take snad v těchto dnech, myslim veřejné.[5] Měl někdo z Poličky poslat zprávu nekterým novinám jiste by to byli uveřejnili. Dosud nemám žádné zprávy z Brna oni vždy čekaji až vše bude hotovo fhoto a tak dále.[6] Doufám že se nezlobi na Prahu ale to určite neni moje vina a nevim jak se to stalo, možna že náš přitel[7] v tom má prsty, ostatně to vždy hlasili jako ne verejnou předpremieru. Jsem rád že jsme se konečně domluvili s těmi časopisy,[8] nevim proč posta jde tak pomalu tedka, trvá to vždy týden. Dopis od Jana[9] přisel též datován z 7. listopadu listopadu. Ty časopisy budou přicházet každý měsíc a kdyby některe čislo scházelo tak napiste, budeme to reklamovat a oni pošlou nové. Také jsme konečně vypravili ten balik s fotografiema a programu a kritiky, to budeš mit co dělat ale moc velký pořádek v tom nedělej, to jsou vše staré krámy. Miloš mi psal a myslim že se ještě zdrži v Parizi[10] Tak balik reklamu-jte ono to sice vezme delši dobu, ale aby to neleželo aspoň u nas nekde na celnici. Výboru napišu, dopis došel také.[11] Žalmanka[12] at mi piše to mi nevadi jen aby to stále neposilala na starou adresu,[13] je to káča, nedá se nic dělat a když ji to bavi tak ať má radost. Co se moji adresy tyče to stači jak jsem udal,[14] to čislo 22. je jenom pro sekci i bez toho to dojde. Dnes nechávam místo Chrlie Charlie[15] chce připsat.

Mnoho zdravim vas Bohous.

Chère Marienka

Cette semaine nous vous avons envoyé le carton avec les critiques et les photos, j’espère que vous le recevrez bientôt, cela m’ennuie beaucoup que vous n’ayez pas encore reçu la jolie photo de Philadelphie, j’ai peur de vous en envoyer d’autres maintenant, dites-nous si vous avez reçu celle avec Koubilik. Dans le carton j’ai joint 2 écharpes de soie, la rose est pour vous et la jaune pour Jindricka, il y a aussi quelques savons. Je trouve que l’hiver est bien long, ici, c’est bien, mais le soleil de la Côte d’Azur et surtout les fleurs me manquent beaucoup, enfin encore 3 mois à patienter, et de nouveau l’Europe et peut-être autre chose aussi ? Soignez-vous bien, ma chère Marienka, car c’est maintenant que vous aurez besoin d’être en bonne santé, car les bons jours vont venir.

Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur. Bonnes pensées à Fanus et Jindricka.

Charlotte Martinu

PŘEKLAD

Milá Marienko,[16]

poslali jsme Vám tento týden krabici s kritikami a fotkami, doufám, že ji brzy dostanete,[17] velice mne mrzí, že jste ještě nedostala tu pěknou fotku z Filadelfie,[18] mám teď strach posílat Vám ještě další, napište nám, zda jste dostala tu fotku s Kubelíkem.[19] Do té krabice jsem přidala dvě hedvábné šály, růžová je pro Vás, žlutá pro Jindřišku,[20] a také několik mýdel. Zima se mi zdá dlouhatánská, není to tady sice špatné, ale to slunce z Azurového pobřeží a hlavně ty květiny mi strašně chybí, ještě tři měsíce musím trpělivě čekat, a pak opět Evropa,[21] a možná také něco jiného? Pěkně se opatrujte, moje milá Marienko, protože právě teď budete potřebovat, abyste byla zdravá, ty dobré dny totiž brzy nastanou.

Z celého srdce Vás vroucně líbám. Srdečné pozdravy Fanoušovi[22]  a Jindřišce.

Charlotte Martinů

[1] Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka (1903-1980) se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR.

[2] Na Koncertě z díla B. Martinů, který uspořádal Svaz československých skladatelů v předvečer skladatelových 65. narozenin (7. 12. 1955) ve Velkém koncertním sále Svazu československých skladatelů v Praze, Na Příkopě 10 v předpremiéře zazněla kantáta Otvírání studánek, H 354, v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru (Zouhar 2008, s. 124; Zouhar 2016, s. XXXI-XXXII).

[3] Podle Zouhara (2016, s. XXX) poslal BM do Československa zřejmě čtyři světlotiskové kopie: dvě Zdeňku Zouharovi, jednu M. Burešovi (1909-1968) a poslední „pravděpodobně“ Janu Novákovi (1921-1984).

[4] Kantátu Otvírání studánek, H 354, zkomponoval BM začátkem července 1955 (PBM Kr 497), dokončena byla 12. 7. 1955 (Mihule 2002, s. 484; Zouhar, 2016, s. XXX). Premiéra se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011). (Zouhar 2008, s. 124; Zouhar 2016, s. XXXI-XXXII).

[5] „Další významné reprízy [kantáty Otvírání studánek, H 354] následovaly 5. února [1956] ve Smetanově síni Reprezentačního domu (Obecní dům), 8. dubna [1956] v brněnském Domě armády (Besední dům) a 26. května [1956] v Domě umělců (Rudolfinum) v rámci festivalu Pražské jaro [1956].“ (Zouhar 2016, s. XXXII).

[6] BM má na mysli dopis od Zdeňka Zouhara týkající se premiéry kantáty Otvírání studánek, H 354, dne 7. 1. 1956 v Poličce. Zároveň se 28. 1. 1956 v Brně uskutečnil první z Cyklu koncertů z díla BM k jeho 65. narozeninám, na němž zazněly následující skladby: Impromptu, H 166, Sonatina pro housle a klavír, H 262, Serenáda č. 2 pro dvoje housle a violu, H 216, Písničky na jednu stránku, H 294, Intermezzo, H 261 a Sonatina pro dvoje housle a klavír, H 198, (archiv Z. Zouhara).

[7] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. S myšlenkou, že na pražské předpremiéře má podíl Šebánek, se zaobírá i Zouhar (2016, s. XXXII).

[8] Nejmenovanému lékaři v Československu BM zprostředkoval pravidelné zasílání amerického odborného lékařského časopisu. Zásluhu na tom měla též Frances Ježková (1900-1986) a zejména MUDr. Josef V. Brumlík (1897-1979), (PBM Kr 509, 511, 514, 516).

[9] Pravděpodobně se jedná o českého klavíristu a hudebního skladatele Jana Nováka (1921-1984). V době od srpna 1947 do února 1948 byl v New Yorku žákem BM a i po svém návratu do Československa s BM udržoval přátelskou korespondenci (Flašar 2006, s. 69), z níž část je uložena v archivu Českého muzea hudby.

[10] Miloš Šafránek (1894-1982) blízký spolupracovník a přítel BM přijel do Francie jako agent vyslaný československou Státní bezpečností 12. září 1955 a zůstává zde pod krycím jménem Bohuslav Veselý do prosince 1956 (Archiv bezpečnostních složek, sv. 40885).

[11] Svou odpověď na gratulaci Místního národního výboru v Poličce k premiéře kantáty Otvírání studánek, H 354, ve skladatelově rodném městě odeslal BM 22. 3. 1956 ( PBM KPol 7; Popelka 1996, s 149-150).

[12] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.

[13] Již v dopise rodině do Poličky ze dne 30. 12. 1955 BM žádá: „Tež napiste té Žalmance aby už přestala s tim jejím žvaněnim stále to posílá do Francie a tam za to musi připlacet na poštovné, už je to stálo skoro 300 franku.“ (PBM Kr 511) „V době, kdy Bohuslav Martinů neměl stálou adresu, nechával si poštu posílat do Paříže ke strýci Charlotte Martinů, Charlesi Quennehenovi.“ (Zouhar 2008, s. 132). Adresa: Charles Quennehen, 62 rue Pierre Charron, Paris 8 (viz PBM Kr 497). Charlotte v dopise PBM Kr 445 uvádí, že se jedná o adresu její tety.

[14] V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 12. 1955 (PBM Kr 510) BM sděluje, že se s Charlotte stěhují na novou adresu 108 East 60 Street. New York. N. Y.

[15] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.

[16] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[17] Viz výše.

[18] Pravděpodobně se jedná fotografie z uvedení Koncertu pro housle, klavír a orchestr, H 342, konaného dne 18. 11. 1955 ve Filadelfii (PBM Kr 508, 510 a 515).

[19] Na hudební festival v Besançonu (Festival international de musique de Besançon Franche-Comté) přijeli manželé Martinů na pozvání Rafaela Kubelíka, který tu 3. 9. 1955 řídil provedení Koncertu pro dva klavíry a orchestr, H 292, sólové klavíry obstaral belgický manželský pár Janine Redingová (1920-2015) a Henry Piette, z koncertu se dochovala zvuková nahrávka (Mihule 2002, s. 486). Zřejmě se jedná o fotografie pořízené právě při této příležitosti (uloženo v archivu CBM v Poličce pod signaturami PBM Fbm 264 a 265).

[20] Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), švagrová BM.

[21] Z USA do Evropy odpluli manželé Martinů 2. 5. 1956 (Mihule 2002, s. 497).

[22] František Martinů (1880-1958), bratr BM.