[1] Strojopis - diakritika a podtržení doplněné rukou BM.
[2] Manželé Martinů byli od konce října 1955 ubytováni v hotelu Great, Northern 118 West 57 Street (Mihule 2002, s. 488). V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 12. 1955 (PBM Kr 510) již BM sděluje, že se stěhují, a oznamuje novou adresu 108 East 60 Street. New York. N. Y.
[3] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[4] Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM.
[5] V dopise rodině do Poličky ze dne 29. 1. 1956 (PBM Kr 515) BM sděluje: „Také jsme konečně vypravili ten balik s fotografiema a programu a kritiky, to budeš mit co dělat ale moc velký pořádek v tom nedělej, to jsou vše staré krámy.“
[6] Frances Ježková (1900-1986), vdova po Jaroslavu Ježkovi (1906-1942), „[…] jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956).“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)
[7] Josef V. Brumlík (1897-1979), český lékař – kardiolog, přítel BM. Mezi dvěma světovými válkami působil v Paříži, později v USA. Frances Ježková vypomáhala v jeho domácnosti v New Yorku (Databáze pramenů IBM, http://database.martinu.cz/people/public_view/4876; cit. 15. 6. 2016).
[8] Nejmenovanému lékaři v Československu BM zprostředkoval pravidelné zasílání amerického odborného lékařského časopisu. Zásluhu na tom měla též Frances Ježková (1900-1986) a zejména MUDr. Josef V. Brumlík (1897-1979), (PBM Kr 509, 514-516).
[9] Olga Žalmanová, přítelkyně BM a jeho ctitelka z Pardubic. Její dosud nezpracovaná korespondence s BM a jeho rodinou v Poličce se nachází v soukromém archivu Jaroslava Mihuleho.
[10] „V době, kdy Bohuslav Martinů neměl [při pobytu v Evropě] stálou adresu, nechával si poštu posílat do Paříže ke strýci Charlotte Martinů, Charlesi Quennehenovi.“ (Zouhar 2008, s. 132). Adresa: Charles Quennehen, 62 rue Pierre Charron, Paris 8 (viz PBM Kr 497).
[11] Frances Ježková.
[12] Sdružení rodičů a přátel hudební školy Bohuslava Martinů v Poličce uspořádalo 8. 12. 1955 koncert k 65. výročí narození BM. Violoncellista František Smetana (1914-2004) a klavírista Ladislav Simon (1929-2011) přednesli dvě skladby BM: Sonátu pro violoncello a klavír č. 2, H 286, a Sonátu pro violoncello a klavír č. 3, H 340, (Popelka 1996, s. 149). Dále zazněly v podání sopranistky Národního divadla v Praze Milady Musilové (1912-1996) Písničky na jednu stránku, H 294, Písničky na dvě stránky, H 302, a Nový Špalíček, H 288, (Jirglová 2013, s. 139).
[13] V době, kdy manželé Martinů neměli v New Yorku stálé bydlení, nechávali si posílat poštu na newyorskou adresu 28 West 58 Street, kde u domovnice „paní Berner“ bydlel jejich přítel, klavírista Rudolf Firkušný (1912-1994). Viz dopis rodině do Poličky ze dne 5. 11. 1955 (PBM Kr 507).
[14] Na Koncertě z díla B. Martinů, který uspořádal Svaz československých skladatelů v předvečer skladatelových 65. narozenin (7. 12. 1955) ve Velkém koncertním sále Svazu československých skladatelů v Praze, Na Příkopě 10 v předpremiéře zazněla kantáta Otvírání studánek, H 354, v nastudování Jana Kühna (1891-1958) s Kühnovým dětským sborem a Komorním sborem Českého pěveckého sboru (Zouhar 2008, s. 124; Zouhar 2016, s. XXXI-XXXII).
[15] Václav Talich (1883-1961), český dirigent a přítel BM.
[16] Miloslav Bureš (1909-1968), novinář, básník a prozaik z Poličky, autor textů kantát BM Otvírání studánek, H 354, Legenda z dýmu bramborové nati, H 360, Romance z Pampelišek, H 364, a Mikeš z hor, H 375. O Talichově dojetí po předpremiéře kantáty Otvírání studánek, H 354, píše Bureš skladateli do New Yorku v dopise ze dne 15. 12. 1955 (PBM KD 20; Zouhar – Coufalová 2017, s. 174).
[17] Blahopřejné dopisy k předpremiéře a premiéře kantáty Otvírání studánek, H 354, slíbil BM poslat a také poslal své sestře Marii Martinů (1882-1959) do Poličky (PBM Kr 514, 518, 520).
[18] Jedná se o básnickou sbírku Miloslava Bureše: Otvírání studánek. Havlíčkův Brod: Krajské vydavatelství v Havlíčkově Brodě, 1955. První rozšířené vydání s autografní dedikací M. Bureše B. Martinů (Zouhar 2016, XXIX; dopis M. Bureše skladateli do New Yorku ze dne 15. 12. 1955 - PBM KD 20; Zouhar – Coufalová 2017, s. 172-181).
[19] V dopise rodině do Poličky ze dne 15. 12. 1955 Charlotte Martinů připisuje (překlad z francouzštiny Jiří Malaník): „Tento týden jsem Vám poslala snímek z Filadelfie z 18. listopadu, jsou na něm umělci, co hráli Bohušovo poslední dílo.“ Jedná se pravděpodobně o fotografie z uvedení Koncertu pro housle, klavír a orchestr, H 342,(PBM Kr 508).
[20] Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka (1903-1980) se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR.
[21] Premiéra kantáty Otvírání studánek, H 354, se uskutečnila 7. 1. 1956 v Tylově domě v Poličce v podání ženského sboru smíšeného sboru OPUS pod vedením Zdeňka Zouhara (1927-2011), (Zouhar 2016, s. XXXII).
[22] „Světnička“ na věži chrámu Sv. Jakuba v Poličce, kde skladatel strávil své dětství, byla veřejnosti zpřístupněna již v letech 1947-1953. Od roku 1953 ji využívala armáda jako pozorovací bod Vojska protivzdušné obrany státu a to až do roku 1957. O její opětovné zpřístupnění veřejnost v roce 1958 se velkou měrou zasloužila Marie Pražanová (1897-1982), (Jirglová 2013, s. 104-107).
[23] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[24] V balíčku BM posílal leteckou poštou do Poličky léky, které byly určeny Matyldě Stehnové (1899-1964), známé BM z Poličky (Popelka 1996, s. 149, dále PBM Kr 508-511).
[25] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM.
[26] Od 1. ledna 1949 do 31. prosince 1955 byl BM vázán smlouvami s nakladatelstvím Boosey & Hawkes. BM má na mysli svolení jeho nakladatele k záměru (neuskutečněnému) českého výtvarníka, scénáristy a režiséra animovaných filmů Jiřího Trnky (1912-1969) vytvořit filmovou adaptaci kantáty Otvírání studánek, H 354, (Zouhar 2016, S. XXXIV).
|