[1] Adresátem byl pravděpodobně Lubor Matouš (1908-1984), český orientalista zaměřující se na asyrologii a sumerologii, řádný profesor Univerzity Karlovy v Praze. Přeložil Epos o Gilgamešovi (Epos o Gilgamešovi. Praha: SNKLHU, 1958), jehož rukopis se díky sourozencům BM dostal skladateli do rukou již v roce 1955 (PBM Kr 492, 493, 498, http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=Matou%B9+L ).
[2] Pravděpodobně se jedná o básnický pokus BM, o kterém se zmiňuje i v předchozích dopisech rodině do Poličky ze dne 12. 7. 1955 (PBM Kr 497) a 16. 7. 1955 (PBM Kr 498).
[3] Pravděpodobně se jedná o přesmyčku jména Rubeš – Bureš v souvislosti s básení Miloslava Bureše (1909-1968) Píseň o Studánce Rubínce. Svou kantátu Otvírání studánek, H 354, zkomponoval BM začátkem července 1955 (PBM Kr 497) právě na tento básnický text, který od poličského básníka Miloslava Bureše obdržel v dopise dne 2. 7. 1955 (PBM Kr 494).
[4] Z dopisů M. Bureše adresovaných BM se dochovaly pouze dva (PBM Kd 20 ze dne 15. 12. 1955 a PBM Kd 21 ze dne 23. 1. 1956; Zouhar – Coufalová 2017, s. 172-181, 182-197). V dopise BM Burešovi ze dne 16. 7 1955 skladatel básníka k návštěvě v Poličky vybízí: „Přikládám nějaké sbory, klavírní výtah a diplom a prosim kdybyste to vše předal našim až pojedete do Poličky.“ (PBM Kb 641; Zouhar – Coufalová 2017, s. 42-45).
[5] Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie (bratr houslisty Stanislava Nováka), s nímž si BM po Stáňově smrti dopisoval.
[6] Alois Hába (1893-1973), český hudební skladatel.
[7] Kopie partitury Hymnu k svatému Jakubu, H 347, zaslal BM do Poličky již o rok dříve, jak o tom informuje své sourozence v dopise ze dne 18. 7. 1954 (PBM Kr 462). Zároveň na stejném místě uvádí, že originál si zatím ponechá pro případ „[…] že by se to zatoulalo […]“, aby mohl případně pořídit další kopie. Na žádost z Poličky o zaslání partitury již BM reagoval v dopise rodině do Poličky ze dne 12. 7. 1955 (PBM Kr 497). Pravděpodobně však další partituru Hymnu k svatému Jakubu, H 347, do Poličky nezaslal (Synek 2017, s. 22-41).
[8] 27. 7. 1955 manželé Martinů ukončili svůj dvouletý pobyt v Nice. Charlotte Martinů (1894-1978) odjíždí ke svým příbuzným do Vieux Moulin, zatímco BM se vydává do Itálie (Miláno) a přes Švýcarsko též do Francie (Paříž a Vieux Moulin). Odtud si počátkem září společně zajedou a festival v Besançonu (Festival international de musique de Besançon Franche-Comté). Mezi 25. až 28. 9. jsou hosty manželů Paula (1906-1999) a Maji (1896-1989) Sacherových na Schönenbergu a u André Huvelina na jeho zámku u Vesoulu. 3. 10. 1955 se v Bernu účastní premiéry kantáty Hora tří světel, H 349, a 5. 10. 1955 odlétají z pařížského letiště Orly do New Yorku (Mihule 2002, s. 484-487).
[9] Dne 14. 5. 1955 BM informuje v dopise rodině do Poličky (PBM Kr 489) své příbuzné, že se prostřednictvím svého londýnského nakladatele Boosey& Hawkes dověděl, že z Teatro alla Scala (známého jako La Scala) si vyžádali partituru jeho komické opery Mirandolina, H 346, k prohlédnutí. Záměr inscenovat operu v tomto světově proslulém milánském operním domě nebyl realizován.
[10] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM. V dopise rodině do Poličky ze dne 13. 8. 1955 (PBM Kr 501) BM píše, že se se svým přítelem v Miláně minul. Oba přátelé se setkali až v září 1955 v Paříži (viz dopis BM Rybkovi ze dne 22. 9. 1955 – signatura v IBM Ryb 1955-09-22).
[11] Vieux Moulin, vesnice nedaleko Paříže, kde až do své smrti v roce 1948 žila Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů (1894-1978). Charlotte zde v roce 1952 pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445, Martinů, Ch. 2003, s. 142).
[12] Slovní spojení „stařičký skladatel“ užil BM již v svém dopise rodině do Poličky ze dne 5. 12. 1954 (PBM Kr 473).
[13] „V době, kdy Bohuslav Martinů neměl stálou adresu, nechával si poštu posílat do Paříže ke strýci Charlotte Martinů, Charlesi Quennehenovi.“ (Zouhar 2008, s. 132). Charlotte v dopise PBM Kr 445 uvádí, že se jedná o adresu její tety. Adresa: Charles Quennehen, 62 rue Pierre Charron, Paris 8 (viz PBM Kr 497).
[14] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.
[15] V Pierrefonds žila Charlottina sestra Georgette Bécourt, roz. Quennehen (1903-1966) se svou rodinou.
[16] Colette Lemaire, roz. Bécourt – dcera Charlottiny sestry Georgette Bécourt (1903-1966), rozené Quennehen.
[17] Colettiny děti - Martine, Daniel, Jean-Luc, Francine, Jean Pierre.
[18] Neprůchodnost.
[19] Nicole Bécourt, dcera Charlottiny sestry Georgette Bécourt (1903-1966), rozené Quennehen, se v listopadu 1954 provdala za Michela Legera a přesídlila do Bretaně (PBM Kr 472).
[20] Ginette Fievet, roz. Quennehen, dcera Charlottina bratra Charlese Quennehena (1892-1935).
[21] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.
|