[Nice] July 25. [19]55.

Drazí

Váš dopis z 19. došel dnes, je to vše nějak zpomalené, asi jsou lidi na prázdninách. Dopis pro p. M. jsem odeslal a tak mu ho předejte.[1] A snad už máte moji slavnou báseň.[2] a i ten balík s basní Rubeše.[3] Psal mi že vás vyhledá.[4] Dopis o Karlově návštěvě[5] došel též, to bylo hezké od něho že se k vám vypravil, je to asi pěkný dacan s bříškem. Dost Viděl jsem též photo A. Haby[6] vypadá jak chytrej sedlák a je pěkně vykrmenej též. To věřím že se Karlovi u vás líbilo. Mši pošlu až z N.Y. Už to je vše zpakováno.[7] Teď od Vás nebudu míti zprávy než se vratím do Paříže asi za 14 dní.[8] Chci se staviti v Miláně se něco dozvědět ohledně opery[9] a možná že se sejdu s Rybkou,[10] má káru tak bychom se někam podívali ale dlouho se nezdržím, jsou velké vedra a tak raději se rychle vrátím do Vieux Moulin,[11] hledat hřibky. Cestování teď není příjemné všude je moc lidí. Jsem už starej, stařičký skladatel.[12] Pošlu Vám pohledy. Pište tedy do Paříže[13] a užijte hodně léta také se to už krátí. Mnoho Vás zdravím

Bohouš.  

Ma chère Marienka.

Nous voici sur notre départ de Nice, où nous avons passé vraiment 2 heureuses années. Nous sommes contents de partir, car il fait très chaud et aussi beaucoup de bruit, cela ne cesse pas nuit et jour, Bohus va faire son jeune homme pour quelques jours en Italie, il va avec son ami tchéco-américain, il a une voiture, cela plaît à Bohus de se ballader, ensuite il reviendra me retrouver à Pierrefonds, j’irai aussi à V^x Moulin, dans la maison de ma tante, car j’aimerais avoir les 3 de mes petits neveux avec moi, cela soulagera cette pauvre Colette qui attend son cinquième, et malheureusement, elle ne se porte pas très bien, elle

fait la congestion des reins. Et vous, ma chère Marienka, avez-vous un peu du beau temps pour pouvoir sortir un peu ? Je pense que vous avez été très contente d’avoir la visite de Karel N., c’est un bon ami que j’aime beaucoup.

Je vous donnerai de mes nouvelles. Je ne sais pas encore à quel moment j’airai habiter à V^x Moulin, car Nicole, la dernière mariée, est à Pierrefonds en vacances avec son mari en ce moment. Je suis contente de les revoir tous. Ginette, mon autre nièce, va habiter sa nouvelle maison tout près de la fôret à Compiègne. Toujours tous vous envoient leurs bons souvenirs, et ils aimeraient tant vous connaître. C’est tout pour aujourd’hui, je pense très souvent à vous et je vous embrasse bien affectueusement, ainsi que Fanus et Jindricka.

            Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Moje milá Marienko,[14]

jsme před odjezdem z Nice, kde jsme strávili dva opravdu šťastné roky. Jsme rádi, že odsud odjíždíme, protože je strašné horko a taky je tady hluk dnem i nocí. Bohuš se chystá vyvádět pár dnů v Itálii jako mladík se svým čechoamerickým kamarádem, který má auto, a to se Bohušovi moc zamlouvá, vyjet si jen tak, pak se ale ke mně připojí v Pierrefonds,[15] zajedu taky do Vieux Moulin, do tetina domu, protože bych chtěla mít u sebe ty tři malé synovce, to trochu uleví chudince Colette,[16] která čeká páté,[17] a naneštěstí jí není moc dobře, prodělala kongesci[18] ledvin. A co Vy, moje milá Marienko, bylo u Vás dost hezky na to, abyste si vyšla? Myslím, že jste byla moc ráda, když Vás navštívil Karel N., je to dobrý přítel, kterého mám velice ráda.

Ještě Vám napíšu. Nevím přesně, kdy se přesunu do Vieux Moulin, protože Nicole, ta co se vdávala jako poslední, je v tuto chvíli s manželem[19] na prázdninách v Pierrefonds. Tolik mne těší opětovné shledání s nimi se všemi. Další neteř, Ginette,[20] bude bydlet v Compiègne ve svém novém domě, který stojí jen kousek od lesa. Všichni Vás vždy srdečně pozdravují, tolik by si přáli Vás poznat. Pro dnes to už bude vše, často na Vás myslím a vroucně Vás líbám, rovněž Fanouše a Jindřišku.[21]

            Charlotte Martinů

[1] Adresátem byl pravděpodobně Lubor Matouš (1908-1984), český orientalista zaměřující se na asyrologii a sumerologii, řádný profesor Univerzity Karlovy v Praze. Přeložil Epos o Gilgamešovi (Epos o Gilgamešovi. Praha: SNKLHU, 1958), jehož rukopis se díky sourozencům BM dostal skladateli do rukou již v roce 1955 (PBM Kr 492, 493, 498, http://www.libri.cz/databaze/orient/search.php?name=Matou%B9+L  ). 

[2] Pravděpodobně se jedná o básnický pokus BM, o kterém se zmiňuje i v předchozích dopisech rodině do Poličky ze dne 12. 7. 1955 (PBM Kr 497) a 16. 7. 1955 (PBM Kr 498).

[3] Pravděpodobně se jedná o přesmyčku jména Rubeš – Bureš v souvislosti s básení Miloslava Bureše (1909-1968) Píseň o Studánce Rubínce. Svou kantátu Otvírání studánek, H 354, zkomponoval BM začátkem července 1955 (PBM Kr 497) právě na tento básnický text, který od poličského básníka Miloslava Bureše obdržel v dopise dne 2. 7. 1955 (PBM Kr 494).

[4] Z dopisů M. Bureše adresovaných BM se dochovaly pouze dva (PBM Kd 20 ze dne 15. 12. 1955 a PBM Kd 21 ze dne 23. 1. 1956; Zouhar – Coufalová 2017, s. 172-181, 182-197). V dopise BM Burešovi ze dne 16. 7 1955 skladatel básníka k návštěvě v Poličky vybízí: „Přikládám nějaké sbory, klavírní výtah a diplom a prosim kdybyste to vše předal našim až pojedete do Poličky.“ (PBM Kb 641; Zouhar – Coufalová 2017, s. 42-45).

[5] Karel Novák, (1902-1968), houslista České filharmonie (bratr houslisty Stanislava Nováka), s nímž si BM po Stáňově smrti dopisoval.

[6] Alois Hába (1893-1973), český hudební skladatel.

[7] Kopie partitury Hymnu k svatému Jakubu, H 347, zaslal BM do Poličky již o rok dříve, jak o tom informuje své sourozence v dopise ze dne 18. 7. 1954 (PBM Kr 462). Zároveň na stejném místě uvádí, že originál si zatím ponechá pro případ „[…] že by se to zatoulalo […]“, aby mohl případně pořídit další kopie. Na žádost z Poličky o zaslání partitury již BM reagoval v dopise rodině do Poličky ze dne 12. 7. 1955 (PBM Kr 497). Pravděpodobně však další partituru Hymnu k svatému Jakubu, H 347, do Poličky nezaslal (Synek 2017, s. 22-41).

[8] 27. 7. 1955 manželé Martinů ukončili svůj dvouletý pobyt v Nice. Charlotte Martinů (1894-1978) odjíždí ke svým příbuzným do Vieux Moulin, zatímco BM se vydává do Itálie (Miláno) a přes Švýcarsko též do Francie (Paříž a Vieux Moulin). Odtud si počátkem září společně zajedou a festival v Besançonu (Festival international de musique de Besançon Franche-Comté). Mezi 25. až 28. 9. jsou hosty manželů Paula (1906-1999) a Maji (1896-1989) Sacherových na Schönenbergu a u André Huvelina na jeho zámku u Vesoulu. 3. 10. 1955 se v Bernu účastní premiéry kantáty Hora tří světel, H 349, a 5. 10. 1955 odlétají z pařížského letiště Orly do New Yorku (Mihule 2002, s. 484-487).

[9] Dne 14. 5. 1955 BM informuje v dopise rodině do Poličky (PBM Kr 489) své příbuzné, že se prostřednictvím svého londýnského nakladatele Boosey& Hawkes dověděl, že z Teatro alla Scala (známého jako  La Scala) si vyžádali partituru jeho komické opery Mirandolina, H 346, k prohlédnutí. Záměr inscenovat operu v tomto světově proslulém milánském operním domě nebyl realizován.

[10] Frank Rybka (1895-1970), český skladatel, violoncellista a varhaník žijící v USA, přítel BM. V dopise rodině do Poličky ze dne 13. 8. 1955 (PBM Kr 501) BM píše, že se se svým přítelem v Miláně minul. Oba přátelé se setkali až v září 1955 v Paříži (viz dopis BM Rybkovi ze dne 22. 9. 1955 – signatura v IBM Ryb 1955-09-22).

[11] Vieux Moulin, vesnice nedaleko Paříže, kde až do své smrti v roce 1948 žila Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů (1894-1978). Charlotte zde v roce 1952 pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445, Martinů, Ch. 2003, s. 142).

[12] Slovní spojení „stařičký skladatel“ užil BM již v svém dopise rodině do Poličky ze dne 5. 12. 1954 (PBM Kr 473).

[13] „V době, kdy Bohuslav Martinů neměl stálou adresu, nechával si poštu posílat do Paříže ke strýci Charlotte Martinů, Charlesi Quennehenovi.“ (Zouhar 2008, s. 132). Charlotte v dopise PBM Kr 445 uvádí, že se jedná o adresu její tety. Adresa: Charles Quennehen, 62 rue Pierre Charron, Paris 8 (viz PBM Kr 497).

[14] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[15] V Pierrefonds žila Charlottina sestra Georgette Bécourt, roz. Quennehen (1903-1966) se svou rodinou.

[16] Colette Lemaire, roz. Bécourt – dcera Charlottiny sestry Georgette Bécourt (1903-1966), rozené Quennehen.

[17] Colettiny děti - Martine, Daniel, Jean-Luc, Francine, Jean Pierre.

[18] Neprůchodnost.

[19] Nicole Bécourt, dcera Charlottiny sestry Georgette Bécourt (1903-1966), rozené Quennehen, se v listopadu 1954 provdala za Michela Legera a přesídlila do Bretaně (PBM Kr 472).

[20] Ginette Fievet, roz. Quennehen, dcera Charlottina bratra Charlese Quennehena (1892-1935).

[21] František Martinů (1880-1958), bratr BM a Jindřiška Martinů, roz. Palečková (1882-1965), Františkova manželka.