[New York] Oct[ober] 30 – [19]55.
Drazí,
Neměl jsem čas na psaní stále hledáme apartment, nelze nic najít a velmi drahé to je. Tak zatím bydlíme v Hotelu[1] možná že zde zůstaneme, dostaneme byt s kuchyní. Už budu rád až se usadíme a vezmeme svoje věci ze skladiště abych mohl něco začít dělat. Novinky nemám, z Londýna nevím nic, jak se rozhodli v Milaně pro Locandieru tež nevím, [2] zkrátka vše zamrzlo protože nemáme definitivní adresu. Kubelík[3] se zajímá o Locandieru[4] pro Londýn. Je to zde unavující život, zvláště když jsme si zvykli v Evropě na pohodlí,[5] zde to je jenom shon a telefon zvoní každých pět minut, už mne zde našli. Dosud jsme byli u Franka na Jamaice, tak jsme se měli dobře ale do města to bylo daleko.[6] Teď ještě nejsme docela usazení máme jen jeden pokoj a čekáme až se uprázní byt s kuchyní. Charlie[7] sice stejně vaří na malých elektrických kamínkách ale piano dosud nemám, tak se vlastně už těšíme zase do Evropy a možná že i domu.[8] Mám nějaké plány když mi vyjdou tak bych se usadil v Evropě na delší dobu.[9] Do Filadelfie jezdím v pátek ale ze Jamaicy to bylo daleko, ztrávil jsem 6 hodin denně ve vlaku, Teď je to lepší z N.Y. [10] Jinak všechna korrespondence leží ve stole, nemám čas, to bude práce až se do toho dám. Dnes jdu za pí Ježkovou[11] říkala že má od Vás dopis. Pište mi stále na 24 West 58 St[12] starou adresu, já si tam proto chodím, dosud nevím zdali v hotelu zůstaneme. Charlie napíše příště, mnoho zdravíme
Vaši B. Ch. –
[1] Manželé Martinů byli od konce října ubytováni v hotelu Great, Northern 118 West 57 Street (Mihule 2002, s. 488).
[2] Dne 14. 5. 1955 BM informuje v dopise rodině do Poličky (PBM Kr 489) své příbuzné, že se prostřednictvím svého londýnského nakladatele Boosey& Hawkes dověděl, že z Teatro alla Scala (známého jako La Scala) si vyžádali partituru jeho komické opery Mirandolina, H 346, k prohlédnutí. Svou cestu do Milána v červenci 1955 BM zdůvodňoval v dopise rodině do Poličky v dopise ze dne 8. 8. 1955 (PBM Kr 496) právě jednáním o provedení opery: „Já se možná podívám do Milana co se děje v divadle s Locandierou, teď se to musí rozhodnout, z Londýna píší že je velká naděje že to přijmou to bych byl první Čechoun kdo měl premieru v divadle Scala.“ Záměr inscenovat operu v tomto světově proslulém milánském operním domě nebyl realizován.
[3] Rafael Kubelík (1914-1996), český dirigent světového věhlasu. V letech 1955-1958 působil jako umělecký ředitel a dirigent Royal Opera House v Londýně.
[4] Mirandolina, H 346, komická opera o dvou dějstvích podle hry italského dramatiky Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera. Premiéru měla 17. 5. 1959 ve Smetanově divadle (nyní Státní opera) v Praze (Halbreich 2007, s. 179). Záměr realizovat operu během Kubelíkova působení v Londýně se tedy nenaplnil.
[5] Manželé Martinů strávili v Evropě uplynulé dva roky (květen 1953 až říjen 1955) zejména díky stipendiu, které BM obdržel v roce 1953 od tzv. Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation), (Mihule 2002, s. 449).
[6] Po příletu do USA, v říjnu 1955, bydleli manželé Martinů u svého přítele Franka Rybky (1895-1970), českého skladatele, violoncellisty a varhaníka Jamaica Estates na Long Islandu. Od konce října 1955 pak byli ubytováni v hotelu Great Northern, 118 West 57 Street (Mihule 2002, s. 488).
[7] Charlotte Martinů (1894-1978), manželka BM.
[8] Do Evropy se manželé Martinů vracejí 2. 5. 1956 (Mihule 2002, s. 593). Do Československa se však BM během svého života nikdy nevrátil.
[9] 8. 3. 1955 informuje BM své příbuzné v Poličce (PBM Kr 483), že dostal nabídku vyučovat na American Academy in Roma, bohužel však již v té době slíbil, že na podzim toho roku nastoupí na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Již o necelé dva měsíce se však pokouší zajistit, aby nabídka z Říma mohla platit na akademický rok 1956/57 (viz dopis rodině do Poličky ze dne 2. 5. 1955 – PBM Kr 488), což se mu podařilo, jak o tom informuje své sourozence v Poličce v dopise ze dne 23. 2. 1956 – PBM Kr 517). Na American Academy in Roma pak BM působil po celý školní rok 1956/1957 jako „composer in residence“ – konzultant mladých amerických skladatelů stipendistů a až do své smrti Evropu neopustil.
[10] Dojíždění z New Yorku do Filadelfie působilo BM obtíže, proto na místo na Curtis Institute of Music zanedlouho rezignoval (Mihule 2002, s. 487, 488).
[11] Frances Ježková (1900-1986), vdova po Jaroslavu Ježkovi (1906-1942), „[…] jež se stala Bohuslavu Martinů dobrou kamarádkou. Dedikoval jí komorní kantátu Legenda z dýmu bramborové nati 1956).“ (Citováno z Popelka 1996, s. 132.)
[12] 24 West 58 Street, New York, N. Y.