[Nice] July 17. [19]54.

Drazí:

Teď když jsem dokončil tu operu[1] tak mám trochu času ale moc ne, protože chceme jeti do hor na pár dní.[2] Tak jsem se dal do toho hymnu Sv. Jakuba[3] a pošlu vám příští týden dve kopie, jednu dáte p. děkanovi[4] na památku. Píšu to aby to bylo lehké k provedení a pak Vám napíšu co dělat s orchestrem, to si budou moci upravit já nevím jaký orchestr tam mají, a tak to dělám aby se to mohlo provest také jenom s varhanami. Já jsem tu varhanní techniku už zapoměl ale to si bude moci upravit dle not, oni jsou zvyklí.[5] Tak jenom těchto pár řádků abyste se na co měli těšit. Škoda že jsem to nemohl napsat za květen.[6]

Zdravím

Bohouš

[1] Mirandolina, H 346, komická opera o dvou dějstvích podle hry italského dramatika Carla Goldoniho (1707-1793) La Locandiera. Na opeře pracoval BM v Nice od 15. 12. 1953 do 1. 7. 1954 (Halbreich 2007, s. 179).

[2] Manželé Wurmovi, se kterými se přátelili v Nice, je pozvali do horské vesničky Allos v Přímořských Alpách (Mihule 2002, s. 466). Ve druhé půli července tu manželé Martinů strávili asi deset dnů (Martinů, Ch. 1978, s. 98-99).

[3] Autorem básně Hymnus k svatému Jakubu byl kněz Jaroslav Daněk (1916-1982), děkan poličského chrámu v letech 1946-49. Je pochopitelné, že příbuzní z Poličky nemohli v dopise BM (bezpochyby cenzurovaném) popsat veškeré okolnosti vzniku tohoto textu, přestože zasluhují pozornost: když 23. 9. 1949 přijeli příslušníci státní bezpečnosti kněze Jaroslava Daňka veřejně kritizujícího komunistický režim zatknout, sešlo se na jeho obranu před poličskou farou asi sto občanů, kteří eskortování svého faráře zabránili. Stalo se tak i po druhé, těsně po půlnoci, kdy povolané posile policistů vzdorovalo již více než dvě stě Poličanů odhodlaných vzdorovat policejní zlovůli. Kněze ubránili i tentokrát, za což následně mnozí zaplatili tvrdou perzekucí a kriminálem. P. Jaroslav Daněk se již 27. 9. 1949 pokusil uprchnout do Rakouska, z tzv. ruské zóny však byl vrácen k trestnímu stíhání do Československa a odsouzen ke třem rokům odnětí svobody. A právě ve věznici na Mírově napsal Hymnus k svatému Jakubu, patronu poličského kostela, který se mu ve formě motáku podařilo dostat z věznice ven a text Hymnu byl následně příbuznými BM v dopise odeslán skladateli do USA ke zhudebnění. BM tak učinil o tři roky později (18. 7. 1954) v Nice (Halbreich 2007, s. 441), takže Hymnus k svatému Jakubu, H 347, poprvé zazněl 31. 7. 1955 v poličském kostele v provedení místních hudebníků a sboru, což se vzhledem k politické situaci v Československu v padesátých letech zdá být neuvěřitelné. Farář Jaroslav Daněk sehrál v Poličce důležitou roli ještě jedenkrát, když v místním kostele celebroval zádušní mši za Charlotte Martinů v prosinci 1978 (Mihule 2002, s. 551). Není-li v textu uvedeno jinak, informace čerpány z publikace Stanislava Konečného „Vzbouřenci a veřejné násilí“ v Poličce 23. září 1949 aneb Jak Poličští bránili děkana Jaroslava Daňka. Litomyšl 2005 a ze studie věnované okolnostem vzniku a prvního uvedení Hymnu k svatému Jakubu, H 347 (Synek 2017, s. 22-41).

[4] P. Jaroslav Daněk již v té době v Poličce nepůsobil. Po propuštění z vězení nastoupil 1. 9. 1952 jako administrátor farnosti ve Svratce (Konečný 2005, s. 91). Partitura mu byla doručena, což sám potvrdil v dopise ze dne 24. 11. 1955 adresovaném Zdeňku Zouharovi: „[…] poslal sem 2 partitury: 1 své rodině a 1 pro mne- jejich prostřednictvím, protože já jsem přímo s ním dosud nekorespondoval.“ (Soukromý archiv Zdeňka Zouhara.)

[5] Partituru Hymnu k svatému Jakubu, H 347, pro první provedení v Poličce 31. 7. 1955 upravil ředitel poličského kůru Jaroslav Maděra (1923-1981), na varhany hrál František Kašpar (Konečný 2005, s. 84; Popelka 1996, s. 141).

[6] V dopisech z Poličky pravděpodobně příbuzní BM nabádali, aby Hymnus k svatému Jakubu zhudebnil již v květnu, aby mohl být poličskými hudebníky nacvičen k provedení na svátek patrona místního kostela sv. Jakuba (25. 7.) ještě v roce 1954. Premiéry v poličském kostele se Hymnus k svatému Jakubu, H 347, dočkal o rok později v neděli 31. 7. 1955.