[Paříž] May 16. [19]53.

Drazí:

Tak už jsme zpět v Evropě,[1] teprve teď se dostávám ku psaní, měli jsme tu hodně práce se trochu zařídit a to víte spoustu známých. Byla tu pěkná zima až teprve dnes se objevilo sluníčko. Cesta byla pěkná, klidná ačkoliv v N.Y. když jsme vyletěli tak byla bouře a pršelo jako z konve. Ale hned za N.Y. jsme asi vyletěli hodně vysoko a bylo krásně, tak jsme to přespali po dobré večeři v avioně[2] a vzbudili jsme se až ve Francii. Je tu hodně draho ale zase pojedeme do Belgie[3] a pak asi na jih.[4] Jak už asi víte rozhodli jsme se tu zůstat celý rok[5] tak budeme hledat něco na zimu kde bydlet,[6] ještě nevíme co uděláme, možná že v Paříži, také možná do Italie nebo do Španělska přes zimu a kdo ví, jestli se

situace nějak nezmění že bychom se mohli podívat domu, což sice asi na zimu nebude ještě se neví co se stane ale zdá se že se to lepší.[7] Cítíme se zde moc šťastni to víte přece je to zde jako druhý domov a ne takový spěch jako ve Státech. Napíšu Vám více později, ještě nejsme usazeni tak jenom abyste věděli že jsme šťastně doletěli a že jsme zdraví. Mám sebou práci tak ještě píšu[8] a docela si odpočnu až v letě. Posílám vám vŝem srdečné pozdravy, jaksi nejsme už tak daleko a dáli Panbuh tak se přece jenom zase uvidíme. Doufám že máte už také pěkné počasí a tak se všechno lepe snáší.

Mnoho zdravím

Váš

Bohouš.

Pište stále na 62. rue Pierre Charron Paris 8[9]

[1] V Paříži BM se svou manželkou Charlotte Martinů (1894-1978) přistáli 6. 5. 1953 (Mihule 2002, s. 592).

[2] V letadle.

[3] Belgickou královnou Elisabeth Gabriela Valérie Marie (1876-1965), milovnicí umění a štědrou mecenáškou byl BM pozván do poroty Le Concours Musical Reine Elisabeth, jedné z nejprestižnějších mezinárodních hudebních soutěží. Belgická královna Elizabeth ji založila již v roce 1937. Pro BM bylo pozvání do poroty velkým oceněním, do Bruselu se manželé Martinů vydali z Paříže 6. 6. 1953 (Mihule 2002, s. 455), podle dopisu Ch. Martinů rodině do Poličky ze dne 10. 6. 1953 (1953-06-10a) to bylo až v neděli 7. 6. 1953.

[4] Z Bruselu se manželé Martinů na pozvání mužského sboru Die Haghe Singhers vydali do nizozemského Haagu, aby zde strávili cca tři dny a poté se vrátili do Francie. Také na italskou Riviéru došlo a to koncem září (od 24. 9. 1953) a zařátkem října toho roku (Mihule 2002, s. 592).

[5] To bylo možné díky ročnímu stipendiu, které BM obdržel od tzv. Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation) (Mihule 2002, s. 449.)

[6] Následující zimu prožili manželé Martinů velmi příjemně na Azurovém pobřeží v jihofrancouzském Nice.

[7] Tato naděje však až do konce skladatelova života zůstala nenaplněna.

[8] Pravděpodobně po setkání BM s Charlesem Munchem (1891-1968), který s Boston Symphony Orchestra v New Yorku v březnu toho roku řídil Symfonie č. 1, H 289 (Mar 1953-02-08), se BM vrátil k práci na Symfonii č. 6 (Symfonické fantazie), H 343. Skladbu, kterou začal BM komponovat již v roce 1951 (její dokončení je datováno 26. 5. 1953, tedy již v Paříži), skladatel věnoval právě Ch. Munchovi a Boston Symphony Orchestra k 75. výročí založení orchestru. V rámci těchto oslav skladba poprvé zazněla 7. 1. 1955 v Bostonu (Halbreich 2007, s. 243). Podle webového archivu Boston Symphony Orchestra (http://archives.bso.org/ cit. 17. 8. 2017) skladba zazněla poprvé již 5. 1. 1955 na veřejné generálce.

[9] Mihule (2002, s. 442) uvádí, že na této adrese bydlela Charlottina teta. I Charlotte v dopise Mar 1953-08-05 uvádí, že se jedná o adresu její tety. Podle Zouhara (Zouhar 2008, s. 132) se jedná o adresu Charlottina strýce Charlese Quennehena.