Mai [sic!] 5. 53. [Paříž, 5. 6. 1953][1]

Drazí:

Dopis jsme obdrželi a hned odepisuji v rychlosti protože zítra jedeme do Bruxellu a tam budu míti více času.[2] Máme tu zimu a tak to není moc příjemné, hlavně v bytě,[3] nejsme na to zvyklí, moc jsem zchoulostivěl v Americe. Ale snad se to změní už je přece červen. Četl jsem v novinách a také jsem měl zprávy už z N.Y. o tom co píšeš, tak až dosud jsem nic neposlal a počkám s dolary až uvidíš jak se to utváří.[4] Poslal jsem z N.Y. balík se staršími šaty, zimník pro Fanouše[5] který jsem málo nosil a tak jsem tam přidal maličkosti. Řekli mi na poště že ten zákon už byl zrušen a že se clo neplatí. Ono to vezme asi pár týdnu než to dojde ale napište mi zdali jste museli něco platit. Vzpomínám na vás mnoho a nevím jak bych vám mohl pomoci. Snad po té změně peněz budete moci si zase koupit co potřebujete. Žijeme v podivném světě to jsme si nikdy nemohli představit co nás čeká na stará leta. Snad se všechno brzo zlepší ve světě teď to vypadá jako by se ti velcí páni přece jen snažili se dohodnout, lidé toho všude mají až po krk. Nemáte novinky od našeho přítele? Vůbec ani řádek od něho nemám a nikdo o něm nic neví.[6] Teď zase přes jaro snad to bude lepší se snášet. Na každý způsob mi napiš, co se děje a co byste potřebovali snad se najde nějaký způsob abychom Vám pomohli. Já jsem dostal tu cenu v N.Y. a je to hodně velká pomoc že budu moci zůstati v Evropě a v klidu pracovati,[7] píšu novou operu.[8] Nejdříve si ale odpočnu přes prázdniny napíšu vám z Bruxelu jak se tam máme. Mnoho Vás pozdravujeme a vzpomínáme. Charlie napíše příště, teď je zaměstnaná, pakuje kufry. Vrátíme se do Paříže asi za 10 dní na koncert kde Ch. Munch tu hraje moji první Symfonii.[9]

Mnoho zdravím

Váš B.