Mai [sic!] 5. 53. [Paříž, 5. 6. 1953][1]

Drazí:

Dopis jsme obdrželi a hned odepisuji v rychlosti protože zítra jedeme do Bruxellu a tam budu míti více času.[2] Máme tu zimu a tak to není moc příjemné, hlavně v bytě,[3] nejsme na to zvyklí, moc jsem zchoulostivěl v Americe. Ale snad se to změní už je přece červen. Četl jsem v novinách a také jsem měl zprávy už z N.Y. o tom co píšeš, tak až dosud jsem nic neposlal a počkám s dolary až uvidíš jak se to utváří.[4] Poslal jsem z N.Y. balík se staršími šaty, zimník pro Fanouše[5] který jsem málo nosil a tak jsem tam přidal maličkosti. Řekli mi na poště že ten zákon už byl zrušen a že se clo neplatí. Ono to vezme asi pár týdnu než to dojde ale napište mi zdali jste museli něco platit. Vzpomínám na vás mnoho a nevím jak bych vám mohl pomoci. Snad po té změně peněz budete moci si zase koupit co potřebujete. Žijeme v podivném světě to jsme si nikdy nemohli představit co nás čeká na stará leta. Snad se všechno brzo zlepší ve světě teď to vypadá jako by se ti velcí páni přece jen snažili se dohodnout, lidé toho všude mají až po krk. Nemáte novinky od našeho přítele? Vůbec ani řádek od něho nemám a nikdo o něm nic neví.[6] Teď zase přes jaro snad to bude lepší se snášet. Na každý způsob mi napiš, co se děje a co byste potřebovali snad se najde nějaký způsob abychom Vám pomohli. Já jsem dostal tu cenu v N.Y. a je to hodně velká pomoc že budu moci zůstati v Evropě a v klidu pracovati,[7] píšu novou operu.[8] Nejdříve si ale odpočnu přes prázdniny napíšu vám z Bruxelu jak se tam máme. Mnoho Vás pozdravujeme a vzpomínáme. Charlie napíše příště, teď je zaměstnaná, pakuje kufry. Vrátíme se do Paříže asi za 10 dní na koncert kde Ch. Munch tu hraje moji první Symfonii.[9]

Mnoho zdravím

Váš B.

[1] Dopis je psaný nikoliv v květnu, nýbrž v červnu 1953 – viz v textu uváděný zítřejší odjezd do Bruselu. Že je červen, uvádí sám BM dále v dopise.

[2] Belgickou královnou Elisabeth Gabriela Valérie Marie (1876-1965), milovnicí umění a štědrou mecenáškou byl BM pozván do poroty Le Concours Musical Reine Elisabeth, jedné z nejprestižnějších mezinárodních hudebních soutěží. Belgická královna Elizabeth ji založila již v roce 1937. Pro BM bylo pozvání do poroty velkým oceněním, do Bruselu se manželé Martinů vydali z Paříže 6. 6. 1953 (Mihule 2002, s. 455), podle dopisu Ch. Martinů rodině do Poličky ze dne 10. 6. 1953 (Mar 1953-06-10a) to bylo až v neděli 7. 6. 1953.

[3] Dvoupokojový byt v Paříži (Avenue Mozart v 16. okrese) manželům Martinů zajistil jejich přítel Pierre Heugel, majitel významného nakladatelství (Mihule 2002, s. 449; Martinů, CH. 1978, s. 92).

[4] BM má na mysli měnovou reformu v Československu vyhlášenou 1. 5. 1953, kterou byly z rozhodnutí komunistické vlády znehodnoceny veškeré úspory a vklady, což se výrazně dotklo veškerých v Československu zadržovaných finančních obnosů BM za provozování a vydávání jeho skladeb po roce 1948.

[5] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[6] „Karel Šebánek. Nehlásil se z prostého důvodu: po zrušní Národního hudebního vydavatelství Orbis, jehož byl ředitelem, nepřešel do SNKLHU. Na nějakou dobu se patrně ocitl mimo sféru hudebněnakladatelského podnikání.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 131.) V letech 1953-54 pracoval Karel Šebánek jako hudební referent v hudebním oddělení národního podniku Kniha v Praze (Brádková 2010).

[7] BM obdržel roční stipendium tzv. Guggenheimovy nadace (John Simon Guggenheim Memorial Foundation) (Mihule 2002, s. 449).

[8] BM má zřejmě na mysli záměr zkomponovat operu Žaloba proti neznámému, H 344, kterou však nedokončil.

[9] Charles Munch (1891-1968), francouzský dirigent, v letech 1949-1962 ředitel Boston Symphony Orchestra. Symfonie č. 1, H 289, měla premiéru 13. 11. 1942 v podání Boston Symphony Orchestra, tehdy ještě řízeného Sergejem Alexandrovičem Kusevickým (1874-1951). Na v dopise zmiňovaném koncertě však nakonec nezazněla, resp. z programu koncertu byla vypuštěna (Mar 1953-06-16).