[Vieux Moulin] Sept.[ember] 21. [19]52.

Drazí,

Dopis jsme obdrželi a foto také, měl jsem radost že Vás alespoň takto mohu vidět, Fanouš[1] vypadá dobře, ani se moc nezměnil, je hodně podobný tatínkovi[2] a kdyby si nechal plnovous tak bude jako Tolstoj.[3] Mařka[4] je schovaná za hochem[5] ale obě i Jindřiška[6] vypadají dobře. Jenom já jsem stále hubený ale svědčí mi to. Teď mám zase domácí stravu po těch makaronech a rakouských knedlíkách,[7] které se nemohou přirovnati s našimi. Škoda že se počasí změnilo a je zde zima jako v listopadu, musíme topit. Už se nám to krátí, za 14 dní už budeme zpět v N. Y. zase do dřiny.[8] Ale letos jsem užil pěkné prázdniny, tak to bude lehčí se pustit do práce přes zimu.[9] To povolení jsem poslal našemu příteli,[10] kterého uvidíte ale on nikdy nenapíše jak to formulovat a já sám nevím co je třeba v těch změněných časech. Ale doufám že to stačí. Řekněte mu že chápu že nemůže dělat co by chtěl, což ovšem mi nic nepomůže. Ten balík co mi poslal do Paříže dosud nedošel.[11] Pozdravte jej mnoho ode mne a může-li ještě (o čemž pochybuji) užít konexe se mnou a zařídit to pro příští prázdniny tak bych jej rád uviděl. Š. jste řekli o mém dopise a zdali mu mohu psáti?[12] Ty koledy[13] jsou asi zde ve V. Moulin ale je to vše v bednách, ani do toho nechci lezti.[14] Tak zase jedny prázdniny pryč a nic se nezměnilo abych Vás mohl uvidět. Mnoho Vás zdravím a vzpomínám Váš Bohouš.

Chère Marenka.

Nous avons été heureux de recevoir de vos nouvelles et aussi les photos, nous voyons que vous êtes toujours les mêmes, c’est dommage que Fanuš a de si mauvais yeux. Ici, ça va bien, Bohus est content de retrouver son petit village de V^x Moulin, nous allons en forêt chercher les champignons, et toute la famille le gâte en apportant du lièvre, des pigeons et toutes sortes de bonnes choses qu’il aime, il se régale avec le bon vin et les liqueurs, nous avons aussi le temps un peu froid, c’est un peu précoce cette année, mais heureusement nous ne manquons pas de chauffage, la forêt n’est pas loin. Encore une semaine, et bientôt nous penserons au départ, le temps passe trop vite, surtout en France.

Toute la famille va bien, et tous vous envoient leurs bonnes souvenirs. Tâchez de bien vous soigner le mieux que vous pourrez, malheureusement pour vous, c’est un long hiver qui vient. Je vous embrasse bien affectueusement de tout cœur. Mille bonnes pensées à Fanuš et Jindricka.

Charlotte Martinu

[PŘEKLAD]

Milá Mařenko,[15]

Vaše psaní nám udělalo velikou radost, stejně tak fotky, vidíme, že jste pořád stejní, je škoda, že je na tom Fanouš tak špatně s očima.[16] Tady je všechno v pořádku, Bohuš je rád, že je opět ve svém milém Vieux Moulin,[17] chodíváme do lesa na houby, a celá rodina jej rozmazluje, nosí mu totiž zajíce, holuby a všechny možné dobroty, které má rád, pochutnává si na dobrém víně a likérech, my tady máme také poněkud chladněji, tento rok to přišlo o trochu dřív, naštěstí netrpíme nedostatkem topiva, les není daleko. Ještě týden, a brzy budeme pomýšlet na odjezd, čas strašně letí, ve Francii obzvlášť.

V rodině jsou všichni v pořádku a všichni Vás také moc pozdravují. Musíte se opatrovat, jak nejlépe budete moci, pro Vás naneštěstí přichází dlouhatánská zima. Z celého srdce Vás vroucně líbám. Vřelé pozdravy Fanoušovi a Jindřišce.

Charlotte Martinů

[1] František Martinů (1880-1958), bratr BM.

[2] Ferdinand Martinů (1853-1923), otec BM.

[3] Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910), ruský spisovatel a filosof. Podle jeho povídky BM nedlouho před tím (20. 12. 1951-11. 2. 1952) zkomponoval pastorální operu o jednom dějství Čím lidé žijí, H 336, (Halbreich 2007, s. 173).

[4] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[5] Na základě dopisu BM rodině do Poličky ze dne 12. 2. 1950 (PBM Kr 397) je možné usuzovat, že se jedná o „hocha“ jménem Jaroslav Hynek (1944), „[…] jehož matku Jindřiška Martinů, sama bezdětná, vychovala.“ (Citováno z Popelka 1996, s. 114).

[6] Jindřiška Martinů, rozená Palečková (1882-1965), manželka Františka Martinů (1880-1958), bratra BM.

[7] BM vzpomíná na prázdninové měsíce roku 1952 prožité bez své manželky v Itálii a v Rakousku.

[8] Z pařížského letiště Orly odcestovali manželé Martinů zpátky do New Yorku 3. 10. 1952 (Mihule 2002, s. 444).

[9] Manželé Martinů odletěli společně z USA do Francie 10. 5. 1952, na zpáteční cestu se vydali 3. 10. 1952 (Mihule 2002, s. 592). Jedná se tedy o téměř pět měsíců, které BM v Evropě využil k rekreaci a cestování, až v záři ve Vieux Moulin pracoval na Sonátě pro violoncello a klavír č. 3, H 340, (Halbreich 2007, s. 342). Původní záměr, se kterým do Evropy odlétal, a to, že zde bude pracovat na zakázce americké tele­vizní stanice NBC, která si u BM objednala operu Ženitba, H 341, (viz PBM Kr 424) zůstal nenaplněn. Operu podle stejnojmenné divadelní hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola (1809-1852) zkomponoval až po svém návratu do New Yorku v době od 5. 10. do 30. 11. 1952 (Halbreich 2007, s. 175).

[10] Z důvodu obavy z možné perzekuce BM v této době často ve svých dopisech do Československa neuvádí jména zmiňovaných osob. V tomto případě je onou osobou Karel Šebánek (1903-1980), nakladatel, blízký spolupracovník a přítel BM. Finanční prostředky získané za provozování skladeb BM v Československu nemohly být v té době zasílány mimo republiku. Prostřednictvím Karla Šebánka se jimi proto částečně snažil vypomáhat svým příbuzným v ČSR. V tomto případě se jedná o písemný souhlas (povolení) k vyplacení částky 90.000,- Kč své sestře Marii Martinů. Podle vlastních slov toto povolení vkládá až do dopisu Karlu Šebánkovi odeslaného z Vieux Moulin dne 7. 9. 1952 (PBM Kkš 996).

[11] Pravděpodobně se jedná o provozovací materiál ke Hrám o Marii, H 236, který si BM vyžádal z Národního divadla v Praze a Šebánek měl tuto zásilku zprostředkovat (PBM Kr 418, 421 a 437; PBM Kkš 996).

[12] Miloš Šafránek (1894-1982), s nímž BM v  letech 1948-1955 udržoval pouze zprostředkovaný kontakt skrze své příbuzné v Poličce (poslední dopis Šafránkovi adresovaný do Poličky je datován 14. 2. 1955 – viz PBM Kmš 821).

[13] Pravděpodobně se jedná o scénické pásmo BM Koleda, H 112, z roku 1917, kombinující tradiční vánoční písně a zvyky, z něhož je známo pouze libreto (Mihule 2002, s. 65). BM byl M. Šafránkem opakovaně vyzýván k dohledání autografu (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 431, 445, 448, 483, 497, 502), k čemuž patrně nikdy nedošlo.

[14] Ve Vieux Moulin si v roce 1952 Charlotte Martinů (1894-1978) pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445, Martinů, Ch. 2003, s. 142). Zde měli manželé Martinů v bednách uloženo vše, co si při svém odchodu z Paříže v roce 1940 nemohli vzíti s sebou (viz dopisy BM rodině do Poličky PBM Kr 336, 431, 445, 448, 483, 497, 502).

[15] Marie Martinů (1882-1959), sestra BM.

[16] V dopisech BM rodině do Poličky můžeme od roku 1952 nacházet zmínky o vážných a stále se zhoršujících zdravotních potížích bratra Františka Martinů (1880-1958) se zrakem a sluchem. Před smrtí ohluchl i oslepl (Mihule 2002, s. 462).

[17] Poslední měsíc dovolené v Evropě (1952) strávili manželé Martinů společně ve Vieux Moulin, vesnici nedaleko Paříže, kde až do své smrti v roce 1948 žila Amicie Quennehen (1866-1948), matka Charlotte Martinů (1894-1978). Charlotte před příjezdem BM pronajala byt v domku, který patřil její tetě Angèle Quennehen (PBM Kr 445, Martinů, Ch. 2003, s. 142).