| Stručný obsah | B. Martinů posílá P. Fournierovi novou i starou partituru [KONCERTU PRO VIOLONCELLO A ORCH. č. 1], tu starou si má pouze archivovat. BM má výhrady k předešlé orchestraci, kterou nyní opravil, udělal škrty a nutná zkrácení. U cellového partu se chtěl vyhnout přemíře akordů. Zmiňuje dvojzvuky a prostou linii, plnost zvuku, jemné rozdíly, pasáže v sextách a jejich zjednodušení, aby vynikla melodie, dále vázání a tahy smyčcem [notová ukázka]. Zdvojil akcenty v orchestru a odstranil, jak to bylo možné, kvinty a kvarty, které na violoncello neznějí dobře, jak mohl posoudit z provedení z Turína a Paříže. Také zjednodušil kadence, i když ví, že P. Fournier zahraje vše, ale jiní by toho nemuseli být schopni. Je si jist, že PF přijme tyto změny a že bude dílo hrát ještě raději, protože již nebude muset "bojovat s orchestrem". PF může nyní udělat delší smyky, protože jim již nebude v orchestru nic bránit. BM žádá Fourniera, aby definitivně upravil cellový part a předal jej Schottovi jako podklad pro novou edici. PF má Schotta také požádat o brzké dodání klavírního výtahu, partitury a materiálu. BM žádá PF, aby již nehrál ze starého materiálu. |