Nokturno 1 fis moll, H 91, je krátká skladba trvající asi osm minut. Instrumentace je zde ponurá, chybí celesta a činnost klavíru a harfy je drasticky omezena. Nenápadné zapojení trombonů dodává skladbě na několika místech jistou slavnostní důstojnost. I zde chybí bicí nástroje s výjimkou dvojice činelů, která se k činnosti probouzí pouze dvakrát. Po úvodním akordu jsou smyčce téměř po celou první část ponechány napospas, jejich tlumené ševelení v mlhavé tónině fis moll podpírá rozsáhlé a pronikavé violové sólo. Absence dechových nástrojů na širokých plochách vytváří výrazný kontrast s H 90, [Skladba pro velký orchestr], avšak názvuky violové linky mají příbuzný charakter s rozšířenou melodií hoboje z této skladby. Na začátku není opět uvedeno žádné tempové označení. Ta se objevují až později v průběhu skladby. Když se téma v závěru vrací, Martinů jej označuje jako Lento, což byl patrně i jeho záměr na samém úvodu.
Sólo na violu se postupně svažuje k nejnižšímu tónu nástroje. Toto C přirozené je prodlouženo na osm taktů pod synkopovanými paralelními akordy v horních strunách. Tento bod připomíná nevyhnutelně Debussyho, avšak precizní složení akordů předjímá důležitý prvek pozdějšího Martinů stylu. Celý orchestr je vyburcován ke krátkému, slavnostnímu pochodu o délce asi dvanácti taktů, který obsahuje jedinou hlasitou hudbu v tomto Nokturnu. Martinů si byl vědom, že delší perorace by skladbu zahltila: poprvé se zde projevuje láska k proporcím a zdrženlivosti, která mu tak dobře poslouží v symfoniích. Po pochodu následuje kuriózní epizoda, v níž je pianissimová linka tremolanda v prvních houslích zastíněna a harmonizována harfou a klavírem, přičemž ostatní nástroje mlčí. Textura evokuje vzpomínky na jeho nedávný melodram Vážka, H 83, který byl zkomponován pro recitátora, klavír, harfu a housle, jež byly vyzvány, aby po celou dobu hrály tremolando a sul ponticello v imitaci hmyzu.
[…]
Je smutné, že řada Martinů děl z tohoto období je dnes ztraceno. Je známo, že krátce po dokončení prvního Nokturna [H 91] napsal druhé orchestrální Nokturno, [H 96] z něhož se však dochoval pouze titulní list. Nese podtitul Roses dans la Nuit („Růže v noci“) a doplňující popis Symfonický tanec č. 2. Halbreich tomuto dílu přidělil samostatné katalogové číslo H 96. On i Šafránek jsou přesvědčeni, že tento list není chybějící titulní list k H 90. Druhý balet Tance se závoji, H 93, dokončený v červenci 1914, rovněž zmizel. Jedno z dochovaných děl, Balada [k Böcklinovu obrazu „Villa na moři“], H 97, pro orchestr zase naznačuje další ztráty. Patří zjevně do stejného cyklu jako druhé Nokturno, neboť její titulní list nese označení Symf. tanec č. 4 („Symfonický tanec č. 4“). O prvním a třetím díle z této skupiny se nikdy nepodařilo zjistit žádné podrobnosti.
Michael Crump, Martinů and the Symphony, Symphonic Studies No. 3, Toccata Press, London, 2010, s. 26–28 [zkrátila a přeložila Jana Burdová, 2024].