Balet se zpěvy o třech dějstvích Špalíček vznikl v polovině pařížského období Bohuslava Martinů. Skladba nemá souvislý děj, v dopise ze 13. února 1932 do hudebního nakladatelství Schott ji Martinů popsal jako „řadu výjevů ze známých pohádek a českých lidových zvyků“. V původní verzi baletu sestávají první dvě dějství z poměrně krátkých epizod, zato třetí dějství obsahuje pouze dvě delší části, Legendu o sv. Dorotě a Svatební košile. Podle datace v partituře začal Martinů pracovat na Špalíčku 20. ledna 1931, ale trvalo mu více než rok, než se dostal ke složení původního závěru díla, Svatebních košil, které vznikaly v období od 30. ledna do 11. února 1932. Svatební košile jsou psány pro sólový soprán, tenor a bas, ženský sbor a orchestr. Děj Erbenovy ponuré balady o mladé dívce, unesené duchem mrtvého milého, je vyprávěn zpěvem a současně ztvárněn tancem. U příležitosti premiéry díla v roce 1933 skladatel napsal, že chtěl Legendu o sv. Dorotě složit už v roce 1924, ale přikročil k tomu až o sedm let později: „Od legendy jsem postupoval k celému baletu.“ Premiéra Špalíčku se uskutečnila 19. září 1933 v Národním divadle v Praze pod taktovkou Jožky Charváta (choreografie a režie Joe Jenčík, scéna Josef Matěj Gottlieb). Začátkem roku 1940 se Martinů zřejmě rozhodl Špalíček revidovat. 15. února 1940 se svěřil Miloši Šafránkovi, že by velice stál o uvedení některého ze svých scénických děl v USA. Nejvhodnějším dílem by podle jeho názoru mohl být Špalíček, který bude nutné přepracovat do „jednotnější formy“. Dvěma nejzásadnějšími změnami bylo zkrácení Legendy o sv. Dorotě a úplné odstranění Svatebních košil. Upravená verze se dočkala premiéry až několik let po válce, v Národním divadle v Praze ji 2. dubna 1949 nastudoval Václav Kašlík.
Paul Wingfield, Souborné vydání díla Bohuslava Martinů: Polní mše, H 279, Svatební košile, H 214 I A, série VI/2/2, Praha: Bärenreiter, 2019.