Mezi deseti sborovými cykly pro různá obsazení je pozoruhodný cyklus smíšených sborů [většího obsazení], Čtyři písně o Marii, H 235. Třiačtyřicetiletý skladatel jej dokončil v Paříži 17. ledna 1934, ačkoliv práci započal pravděpodobně v Poličce o Vánocích roku 1933. Stejně jako jeho první sborový cyklus Česká říkadla, H 209, pro ženský sbor, je i tento cyklus komponován na texty lidových písní, ale tentokrát moravských. Martinů si je vybral z monumentální sbírky Františka Sušila „Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými“.
Toto sborové dílo vyprovokoval zřejmě přítel a bývalý kolega Bohuslava Martinů z České filharmonie Karel Šejna, který byl ve třicátých letech také dirigentem pěveckého sboru Vinohradský Hlahol. Premiéra 12. dubna 1935 v Praze, dirigovaná Šejnou, měla velký úspěch.
Po Čtyřech písních o Marii dokončil Martinů zejména svou čtvrtou operu Hry o Marii, H 236, které mají k uvedenému sborovému cyklu určitou vazbu. Třetí díl této opery s názvem „Narození Páně“ (dokončený 1. dubna 1934 v Paříži) obsahuje vokální pasáž, v níž Martinů zhudebnil (i když pro jiné obsazení [tentokrát sólově]) týž text jako v první části onoho cyklu – ve „Zvěstování“. Rovněž text druhé části cyklu, „Sen“, zhudebnil Martinů ještě jednou, a to v New Yorku roku 1943 v cyklu Písničky na jednu stránku, H 294, jako „Sen Panny Marie“ (č. 6). Konečně varianta textu třetí části sborového cyklu, „Snídání Panny Marie“, byla předlohou Bohuslavu Martinů o devět let později v New Yorku k první ze Tří legend, H 339, („Narození Páně“). Pouze k textu čtvrté části sborového cyklu [„Obraz Panny Marie“ zobrazující po legendu o mariánském obrazu v Čenstochové] se již Martinů nevrátil – patrně pro velký rozsah.
Zdeněk Zouhar. Bohuslav Martinů: Čtyři písně o Marii (předmluva), Praha: Tempo, 1993.