Základní informace
Titul CZČtyři písně o Marii [auth.]
Podtitul CZpro smíšený sbor [auth.]
Titul ENFour Songs About Mary
Podtitul ENfor mixed chorus
Titul DEVier Marienlieder
Podtitul DEfür gemischte Chor
Titul FRQuatre chants de Marie
Podtitul FR
KategorieVokální hudba
PodkategorieSbor a cappella
Halbreichovo číslo a přípona235
Části (věty)1. Zvěstování; 2. Sen; 3. Snídaně Panny Marie; 4. Obraz Panny Marie
Durata11'
Nástrojové obsazeníSATB
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Vinohradský Hlahol
Diplomatický přepis věnováníPěveckému sboru | Vinohradskému Hlaholu.
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1934
Započetí kompozice1933
Dokončení kompozice17.01.1934
Poslední úprava
Premiéra
Interpret Karel Šejna (dir./cond.)
Šejna, Karel
Datum premiéry12.04.1935
Místo premiéryPraha
Ansámbl Vinohradský Hlahol
Vinohradský Hlahol
Uložení autografu
Instituce
Místo uloženíBrno
Současný vlastník- v soukromém vlastnictví -
Poznámka k rukopisu
Vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelTempo
Rok vydání1993
CopyrightTempo, Praha
Poznámka
PoznámkaTexty moravských lidových písní (ze Sušilovy sbírky). -- - -- Kompozici Martinů zřejmě započal již o Vánocích 1933 v Poličce (zdroj: Zdeněk Zouhar, předmluva k vydání Tempo, Praha 1933). -- - -- Text z písně č. 1 zhudebnil Martinů znovu v opeře Hry o Marii, H. 236 (3. díl, Narození páně). Text písně č. 2 se stal podkladem k novému zhudebnění v cyklu Písničky na jednu stránku, H. 294 (č. 6, Sen Panny Marie). Varianta textu písně č. 3 byla předlohou k první ze Tří legend, H. 339 (Narození Páně).
Informace

Všechny sborové skladby Bohuslava Martinů (1890-1939) mají bez výjimky jedi­ný společný zdroj inspirace: českou a moravskou lidovou poezii, obsaženou v Erbe­nových Prostonárodních Českých písních a říkadlech a v Sušilově sbírce moravských lidových písní. Obě tato základní díla, nezbytná pro poznání našeho foklorního bohatství, se skladatelem putovala světem: z Čech do Francie, odtud do Ameriky a zpět do Evropy. Byla mu jakýmsi pramenem jistoty, neboť posilovala jeho pocit sounáležitosti s prostředím, odkud vyšel.

Lidové inspirace nezasahují jen do tohoto skromného oddílu tvorby Martinů: pronikají i do velkých děl koncertních a jevištních (Špalíček, Kytice, Divadlo za branou) a zpětně se odrážejí i v dílech symfonických a komorních. A ještě další rys je jim společný: nemají povahu monumentálních okázalých projevů, nýbrž jsou intimním, niterným sdělením ryze komorního rázu. Někdy postačí jen několik hlasů, aby vyzněly v celé své poetické kráse. Všechny tyto sborové skladby - a s nimi ovšem i jiné vokální kompozice na lidovou poezii - vytvářejí v díle Bohuslava Martinů jakýsi spodní, méně viditelný, nicméně nesmírně závažný proud, který je ve své celistvosti znám jen zasvěcenější vrstvě posluchačů a interpretů.

Silnější a soustavnější zájem o lidovou tematiku projevuje Martinů v třicátých letech. Skladatelův styl se dotykem s uměleckou Paříží vyhraňuje a dostává stále ostřejší rysy. Právě příklonem k české a moravské lidové poezii uniká autor nebezpečí, že splyne s kosmopolitním prostředím. Čtyři písně o Marii (1934) pro smíšený sbor jsou (spolu s o něco staršími Českými říkadly a Špalíčkem) na samém začátku tohoto dlouhodobého procesu oplodňování Martinů tvorby lidovou tematikou. Důvěrný, ryze osobní smysl měla pro Martinů kompozice Českých madrigalů (1939), které vznikaly v kritické době osudů Československa. Autor jako by ani s provedením tohoto cyklu nepočítal (skutečné, premiéra se uskutečnila až po válce doma). Spojením madrigalového polyfonního stylu s lidovou poetikou dosáhl Martinů zcela nové umělecké kvality, která dosud neměla v české tvorbě obdoby. Je to způsob nového přístupu k lidové látce, jehož základním znakem je jednoduchost skladebné faktury a rytmicky zvýrazněné tlumočení textu.

V podobném stylu pokračuje Martinů i v dalších cyklech: v Pěti českých madrigalech (1948), komponovaných opět ve vzrušeném životním úseku, v němž se rozhodovalo o jeho návratu do vlasti, ve Třech legendách (1952), které jsou jakýmsi protějškem písní o Marii a v nichž výrazová křehkost ženských hlasů je ještě umocněna houslovým doprovodem, a konečně i ve Čtyřech madrigalech (1959), které vznikly ve Švýcarsku v posledním roce skladatelova života, neboť i tehdy měl Martinů na mysli domov a své blízké (věnováno „Marušce Pražanova z Poličky"). Všechny tyto sborové cykly měly premiéru na České půdě: jinak to snad ani nemohlo být, neboť právě jen český posluchač dovede vychutnat půvab jejich hudební i slovní poezie.

 

Karel Mlejnek

Sleeve-note z CD Bohuslav Martinů: Sborová tvorba, © Supraphon 1996, 3101-2 232

 

Prameny

« předchozí
ID 59 (záznam 1 / 0)
další »