Základní informace
Titul CZInvence
Podtitul CZpro velký orchestr
Titul ENInventions [auth.]
Podtitul ENfor large orchestra
Titul DEInventions [auth.]
Podtitul DEfür grosses orchester
Titul FRInventions [auth.]
Podtitul FRpour grand orchestre
KategorieOrchestrální hudba
PodkategorieSkladby pro velký orchestr
Halbreichovo číslo234
Části (věty)1. Allegro moderato; 2. Andante moderato; 3. Poco allegro
Durata12' 30''
Nástrojové obsazení2222-4220-Timp-Batt-Xil-Pf-Archi
Původ
Místo kompozicePaříž
Rok dokončení1934
Započetí kompozice1934
Dokončení kompozice01/1934
Premiéra
Interpret Piccardi, Oreste
Datum premiéry08.09.1934
Místo premiéryBenátky (Biennale)
Poznámka k premiéřeOreste Piccardi (dirigent)
Uložení autografu
InstituceCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
UloženíPolička
Současný vlastníkCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Copyright
CopyrightBärenreiter Praha
Odkaz na prodejcekoupit
Vydání
Melantrich, Praha, 1949
Signatura IBM: 1011,a
Specifikace vydání: 1. vydání
Detaily tohoto vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Datum na konci autografní partitury: leden 1934. Podle diáře Charlotte Martinů byla skladaba dokončena 12.02.1934.
O skladbě

Invence pro velký orchestr , H 234, dokončil Bohuslav Martinů 12. února 1934 v Paříži. Tento ohňostroj barevných nápadů byl srdečně přijat už na festivalu v Benátkách při své premiéře 8. září 1934. Skladba byla dle ohlasů tehdejší benátské kritiky považována za nejzajímavější dílo zahrané na festivalu. Invence vznikly uprostřed práce na opeře Hry o Marii, H 236 a díky benátskému úspěchu přinesly od tamních organizátorů zakázku na další orchestrální skladbum –Tre ricercari, H. 267 (dokončeno 1938).

Invence jsou psány pro velký orchestr, důležitou složkou je zde klavírní part, který svou sazbou evokuje zejména ve druhé větě až sólový koncert. Orchestrální barvy jsou zjemnělé,  do popředí znovu vystupuje detail domýšlený v duchaplných zvukových odstínech spolu s drobnomalebnou rytmikou. Zajímavá orchestrace nepracuje s harmonickými „drsnostmi”, ale naopak poskytuje místo „křehkým” disonancím, jak je v poněkud jiném kontextu používali impresionisté. Ve volné druhé větě tvoří melodickou osu diatonická melodie, která si ponechává písňový charakter v rytmice i frázování. Tyto „instrumentální písně” utvářejí charakter nejednoho z budoucích orchestrálních a komorních děl Bohuslava Martinů v příštích desetiletích.

Lenka Foltýnová, program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 11.–12.12. 2003

« předchozí
ID 58 (záznam 1 / 0)
další »