Skladba Offertorium, H 58, se dochovala pouze ve skice ve Druhém sešitu skic vokálních a klavírních skladeb z roku 1912 (PBM Ad 154). Z pramene není patrné, jak Martinů zamýšlel skladbu instrumentovat. Explicitně je na dvou místech vepsána poznámka „housle“, doprovodným nástrojem mohly být jak varhany, tak harmonium, či klavír. Místy se ve skice objevuje také 2. sólový hlas, který může být určen vokálnímu hlasu či dalšímu sólovému nástroji.
Společně s Ave Maria, H 59, a Romancí pro housle a klavír, H 12, je ve vlastnoručně psaném soupisu skladeb Bohuslava Martinů z roku 1914 (MarBo1914) jako místo vzniku uvedena obec Smiřice. Martinů do Smiřic jezdil navštěvovat svého přítele Stanislava Nováka a jeho rodinu (převážně v létě, cca od roku 1906, kdy se se Stanislavem setkali na pražské konzervatoři, až do odchodu Martinů do Paříže v roce 1923). Otec Stáni Nováka byl pak regenschorim zdejšího kostela a je tedy možné, že Offertorium a Ave Maria byly zamýšleny právě pro kůr ve Smiřicích. To ostatně potvrzují i memoáry Karla Nováka z roku 1959 (NovK 1959-00-00), kde vzpomíná, že Martinů komponoval mj. jeho „otci vložky do mší“.
Jana Burdová, 2024