Tři fragmenty z opery Juliette, H 253 A, představují naprostou výjimku v tvorbě Bohuslava Martinů . Nikdy dříve ani potom nevyhotovil žádný obdobný vokálně instrumentální průřez z žádného ze svých mnoha jevištních děl (několik čistě orchestrálních suit nepočítáme). Možným předobrazem mu přitom byly „Drei Bruchstücke aus Wozzeck“ op.7 pro soprán a orchestr (1924) Albana Berga. Tři fragmenty jsou tedy dalším z mnoha dokladů o míře závažnosti, kterou Martinů tomuto svému centrálnímu dílu přikládal. Opera Juliette aneb Snář, H 235 vznikala v Paříži mezi 17.5.1936 a 24.1.1937. Libreto si napsal skladatel sám podle divadelní hry Georgese Neveuxe Juliette où la Clé des Songes. Úspěšná premiéra se uskutečnila 16. března 1938 v Národním divadle v Praze za řízení Václava Talicha, v režii Jindřicha Honzla a výpravě od Františka Muziky. Vyhotovením Tří fragmentů rok po premiéře opery chtěl Martinů zajistit svému dílu větší publicitu a dostat je na další operní jeviště. Zřejmě se obával, že česky zpívaná pražská premiéra mu nezajistí dostatečnou publicitu v ostatních evropských zemích. Proto chtěl umístit výňatky z nejdůležitějších scén ve francouzské verzi do francouzského rozhlasu, jak dokládají jeho dopisy jednak rodině do Poličky (30.3. 1939, tedy ještě před dokončením Tří fragmentů sděluje, že rozhlas mu tu bude hrát „tu velkou scénu“ z Julietty), jednak svému francouzskému kolegovi Jeanu Aubry (17.5.1939 mu napsal, že nabídl 3 scény z Julietty dirigentu Manuelovi Rosenthalovi pro uvedení v rozhlase, ale že zatím nic neudělali), a nakonec i svému příteli a pozdějšímu životopisci Miloši Šafránkovi, který měl jako kulturní rada československého vyslanectví v Paříži a zejména jako dobrý znalec francouzské kulturní scény také své možnosti (2.6. 1939 ho žádal, aby někam umístil ty 3 fragmenty z Julietty). Provedení ve francouzském rozhlase se nakonec neuskutečnilo, zřejmě z důvodu rychle se zhoršující mezinárodní politické situace a skladatelovy obavy se ukázaly být zcela oprávněné - ke druhému nastudování Julietty došlo teprve 25. ledna 1959, čili až 21 let po premiéře a jen několik měsíců před skladatelovou smrtí. Uskutečnilo se v Hesenské státní opeře ve Wiesbadenu.
Během 2. světové války se na Fragmenty zapomnělo a zřejmě na ně trochu zapomněl i sám skladatel, jak nasvědčuje okolnost, že je v roce 1947 nenabídl k vydání nakladatelství Melantrich, které tehdy připravovalo vydání partitury, provozovacího materiálu a klavírního výtahu Julietty. Autografy pak byly dlouho nezvěstné. Podle informace z katalogu Harry Halbreicha vlastnila autograf klavírního výtahu dlouho skladatelova manželka paní Charlotte Martinů. Její pozůstalost, která se nachází v Památníku Bohuslava Martinů v Poličce, už ho ale neobsahovala a nebylo známo, komu jej darovala. Nového vlastníka se podařilo najít teprve v 90. letech a následně se podařilo Nadaci B. Martinů koupit ze soukromého vlastnictví tohoto německého sběratele a někdejšího přítele paní Martinů autograf klavírních výtahů „La scéne de la forêt“ a „Finale du IIIe acte.“ („La scéne de souvenirs“ v tomto autografu není). Při přípravě prvního tištěného vydání v roce 2007 se v archívu agentury DILIA zcela neočekávaně vynořil autograf partitury Tří fragmentů, který se spolu s klavírním výtahem stal předlohou pro edici díla.
Aleš Březina, Harmonie, 10/2008