Základní informace
Titul CZBalada
Podtitul CZke Krzeszovu obrazu Poslední akordy Chopina
Titul ENBallad
Podtitul ENto the Krzesz's picture Last Chords of Chopin
Titul DEBallade
Podtitul DEvor dem Bilde des Kreuszes Die Letzten Akkorde Chopins
KategorieKlávesové nástroje
PodkategorieKlavír
Halbreichovo číslo56
Autor předlohy Męcina-Krzesz, Józef
Části (věty)Lento
Durata
Nástrojové obsazeníPf
Původ
Místo kompozicePraha
Rok dokončení1912
Započetí kompozice1912
Dokončení kompozice1912
Premiéra
Interpret Martinů, Bohuslav
Datum premiéry15.08.1912
Místo premiéryPolička
Uložení autografu
Vlastník prameneČeské muzeum hudby
Poznámka k autografuNázev skladby v tomto autografu: "Ballada Ke Krzecovu obrazu Poslední akordy Chopina".
Uložení autografu 2
Vlastník prameneCentrum Bohuslava Martinů v Poličce
Poznámka k autografuNázev skladby v tomto autografu: "Ballada Pod Krzecův obraz Poslední akordy Chopina".
Copyright
Copyright - poznámkaMilada Karez
Odkaz na prodejcekoupit
První vydání
Místo vydáníPraha
VydavatelVydavatelství Milada Karez
Rok vydání2014
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Tempové označení v autografu uloženém v ČMH: Largo.
Józef Męcina-Krzesz: "Ostatnie akordy Chopina".
O skladbě

Jen několik skladeb klavírní literatury bylo inspirováno konkrétními výtvarnými artefakty. […] Bohuslav Martinů (vedle slavných orchestrálních Fresek Piera della Francesca, H 352, a mnohem méně hrané Balady „Vila na moři“, H 97, na obraz Arnolda Boecklina) přispěl do této pokladnice zajímavou klavírní Baladou pod Krzecův obraz „Poslední akordy Chopina“, H 56. Krzec je nonsens – jedná se o polského malíře jménem Józef Męcina-Krzesz (1860–1934). Jmenovaný obraz se nicméně dá najít na internetu a již v r. 1910 byl reprodukován v „The Studio“. Pravděpodobně zde Martinů tento obraz viděl – není doloženo, že by v té době byla v Praze nebo jinde v Čechách výstava polských malířů, a Martinů v té době ještě do ciziny necestoval. […] Rok vzniku 1912 (viz Halbreichův katalog) je jen hypotetický, dle premiéry 15. 8. 1912 v Poličce (Halbreich chybně uvádí 14. 8.), kterou si hrál Martinů sám (ač neklavírista!). […]

Samotná balada má základní dvoudílný půdorys s náznakem třídílnosti – první díl (cca 2 str.) táhlý, zahloubaný, sunoucí se jako pomalý pochod, druhý díl (cca 1 str.) rychlý, nervní a v několika posledních taktech vyústící v tematickou i tempovou reminiscenci dílu prvního. Základní témata obou dílů se exponují již v prvním taktu celé skladby – v pravé ruce zpívá melodie tématu 1. dílu, v levé ruce kontrapunktuje základ melodického obrysu dílu druhého. Přes různé spojovací oddíly se postupně ozve několik témat dalších, motivek z levé ruky je občas vynesen i do ruky pravé a těsně před koncem 1. dílu mlžně anticipuje melodicko-rytmickou tvář druhého dílu, která posléze zcela ovládne pole. Avšak v posledních taktech celé skladby se témata náhle opět vrátí do rolí, které měla na začátku.

Přestože typické martinůovské intonace i harmonie bychom zde ještě marně hledali (stejně jako není přímo citováno nic od Chopina – a o vztahu Martinů-Chopin rovněž není nic známo), jedná se o skladbu velké vnitřní přesvědčivosti a úsilí sdělit velké citové pohnutí zde působí zcela opravdově, až sugestivně. […]

Tomáš Víšek. Zapomenutá klavírní skladba. Zprávy Společnosti Bohuslava Martinů, červen, 2011, č. 33, s. 64–65.

« předchozí
ID 49 (záznam 1 / 0)
další »