|
Le Raid merveilleux (Podivuhodný let) je v partituře označen jako „mechanický balet bez osob”. Jedná se o tzv. balet blanche, tedy dílo, ve kterém jsou jednající osoby nahrazeny hrou stínů a světel. Martinů zde zachycuje tragický osud dvou francouzských letců, Charlese Nungessera a Francoise Coliho, kteří se 8. května 1927 — dva týdny před Charlesem Lindberghem — neúspěšně pokusili o přelet Atlantického oceánu. Právě oni představovali pro Martinů novodobé hrdiny. Rok po dokončení díla se skladatel vyjádřil k tomuto tématu v článku O současné hudbě: „ Heroismus se neprojevuje jen fanfárou trombonů, smíření nestoupá vždycky do výšin sordinovaných houslí. Dnes je heros Nungesser a Coli, heroové tragiky, a Lindbergh, který vítězí. Zde jsme na pevné půdě. Je to prostší a je to i lidštější. Hrdina tragédie pozbyl své povýšenosti, zvláštnosti."
Partitura díla byla po dlouhá desetiletí považována za ztracenou, až počátkem 90. let ji našel Iša Popelka ve Státní knihovně v Berlíně. Dílo se však nenalezlo v partituře celé, po poradě s dirigentem Václavem Noskem a se souhlasem Nadace Bohuslava Martinů dopsal závěrečných 19 taktů Evžen Zámečník. Hudba je zcela abstraktní, nic nepopisuje, jen místy užívá všeobecně srozumitelné signály typu SOS. Cílovým publikem nebylo pro Martinů zřejmě Československo, nýbrž avantgardní francouzské (Théâtre Bériza) resp. německé scény (Berlín a Dráždány). Dnes zájem o toto dílo (a vůbec o celé jazzové období Martinů) strmě stoupá — za jeho vynikající televizní zpracování obdržel režisér Jiří Nekvasil Křišťálový globus Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha.
Aleš Březina, Martinů: Podivuhodný let, Kuchyňská revue, Natáčí se!, © 2004 Supraphon Music a.s
|