Po baletní grotesce Kdo je na světě nejmocnější, H 133, a bezprostředně po baletní komedii Vzpoura, H 151, v nichž je bohatě využito jazzových rytmů v dobových tanečních formách, píše Bohuslav Martinů další balet na námět pohádky populárního anglického spisovatele Rudyarda Kiplinga. Zda Martinů k tomuto tématu přitáhlo obnovené okouzlení orientální poezií, jež se projevilo na samém počátku jeho tvůrčího rozletu v písňových cyklech Nipponari, H 68 (1912), a Kouzelné noci, H 119 (1918) a nedlouho předtím v baletu Istar, H 130, či zda to byl spíše komický charakter příběhu o hašteřivých ženách moudrého Sulejmana, těžko říci. Vždyť čtyři roky před smrtí píše Martinů kantátu na téma starobabylonského eposu Gilgameš; k tomu ho jisté nepřivedl návrat k dávným láskám jeho mládí, ale naopak obdiv k nejstaršímu literárnímu a filosofickému pokladu lidstva. I když v baletu Motýl, který dupal slyšíme ještě po několika letech opět hudbu, která naposledy a velice vzdáleně připomíná impresionistické období autorovo, je přece jen zcela jiná. Cítíme zde už zřejmý ironický odstup skladatelův od impresionistického zvukového designu, a hudba spíš zdůrazňuje humor, který je v souladu se syžetem baletu a který vyvolává analogii se současností.
Král Sulejman měl spoustu žen. Některé byly hezké, některé přímo šeredné. Ty se s těmi hezkými hádaly tak, že i hezké se staly šerednými. Všechny ty ženy otravovaly svými spory králi život, jen jediná z nich - překrásná Balkis - Sulejmana nikdy nezarmoutila. Král, který rozuměl řeči zvířat i motýlů, zaslechl jednou, jak motýl vyhrožuje své hádavé ženě, že nedá-li pokoj, zadupe a celý Sulejmanův palác zmizí z povrchu zemského. To krále pobavilo, a tak se motýla zeptal, proč tak nejapně lže. Motýl se mu omlouval, že chtěl svou zlou ženu jen postrašit. Král ho tedy propustil a byl zvědav, co o té audienci řekne motýl své ženě. Ten se však vychloubal, že ho Sulejman žádal, aby nedupal, aby ušetřil jeho palác před zničením. To slyšela i krásná Balkis. Vymyslela nádhernou lest, neboť věděla, že král zná velká kouzla. Přemluvila motýlí žínku, aby při dalším domácím sporu přiměla vychloubačného manžela k zadupání. Tohle motýl nečekal: když ho žena nutila, přiletěl celý zděšený ke králi s prosbou, aby mu pomohl, jinak se mu žena bude do smrti posmívat. Sulejman otočil kouzelným prstenem a už tu byli čtyři džinové, kterým rozkázal, aby nechali zmizet celý palác, jakmile motýl zadupe poprvé: až zadupe znovu, ať vše zas vrátí na své místo. Motýla poslal za jeho ženou. Ta na něho hned začala ječet, ať tedy zadupe. Jakmile se tak stalo, slétli se džinové a palác vyhodili do výše. V nastalé tmě poletovala motýli žínka zděšeně sem a tam a slibovala, že už bude navždycky hodná. Když se Sulejman dosyta nasmál, požádal motýla, aby mu palác vrátil. Motýl zadupal podruhé a džinové tiše snesli palác na původní místo. Z paláce vyběhly vyděšené královy ženy; když se dozvěděly, že to zemětřesení bylo výstrahou hašteřivé ženě motýla, padly před králem na kolena a slíbily mu věčnost poslušnost. Krásná Balkis byla šťastná a s ní král Sulejman.
Tento zajímavý balet Bohuslava Martinů nebyl dodnes jevištně proveden, protože skladatel se nedohodl s Kiplingovým nakladatelem o autorskoprávních otázkách. Jen rozhlasová premiéra orchestrální suity z roku 1966 je dílčím dokladem této originální kompozice.
Václav Nosek, Bohuslav Martinů: Balety, © 1995 Panton