Rukopis skladby Sníh, H 105, je nezvěstný, ale skladba je známá z několika pramenů: Je zmíněna v Šafránkově monografii (SHV, Praha 1961, s. 347). V lístkovém katalogu skladeb Bohuslava Martinů sestaveném Karlem Šebánkem roku 1938 (Šeb 1938-00-00a) je Martinů rukou připsána poznámka „dosud nevydáno“. Vydavatelem měl být M. Urbánek. Skladba se nachází také v soupisu skladeb pro Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním z roku 1939 (OSA 1939-00-00), kde je Martinů rukou připsán notový incipit. Sám Martinů se o skladbě zmiňuje v dopise Stanislavu Novákovi z roku 1917 (NovS 1917-00-00d): „Dal Ti vůbec Dlouhý ty klavírní věci? Ty jsou teprve hezké, zvláště ‚sníh‘.“
Třídílná klavírní skladba vznikla pravděpodobně během zimy 1917 v Poličce. Neteř borovského evangelického faráře Vladimíra Čecha, Lydie Čechová, ve svých vzpomínkách poznamenává: „[…] Jednoho zimního večera jsme jeli [můj bratr, Martinů, švagrová a já] na saních z Borové do Poličky. Hudba rolniček a dusot koní byly nádherné. Zdálo se, že Bohoušek naslouchá se zatajeným dechem. Tiše padal sníh, saně hladce ujížděly šerem večera, jen tu a tam v chaloupkách Vysočiny hořelo malé světlo. Byli jsme nadšeni tou jízdou.“
Jana Burdová, 2024