Polky, H 101, vznikly uprostřed první světové války (1916), mezi prvními dvěma dokončenými knihami jeho slavných Loutek [H 92, H 116].
První polka je rozkošná skladba s ošidnými délkami frází a náznaky valčíku, vše zabalené do nádherně průzračné schubertovské faktury. Kdybychom neznali autora, mohli bychom usuzovat na Dvořáka nebo Schuberta, jejichž klavírní styly bychom měli tendenci spojovat. Kromě toho zde nacházíme také akordické postupy s důrazem na vedlejší harmonický postup, které jsou typické pro pozdějšího Martinů a z nichž prosvítá jeho vlastní svébytnost. Společné dědictví Martinů s Dvořákem se rovněž projevuje ve druhé polce. Délky frází jsou standardní, ale se stylovým prvkem opakování melodie a jejího přenášení na nové tonální centrum. Neobvyklá závěrečná kadence je předzvěstí pozdějšího Martinů, i když zde ještě nemáme „šicí stroj“ a zvonící zvony, které jsou tak často spojovány s výstřednostmi jeho pozdějších stylů. Třetí polka začíná tak, jako by byla poctou Chopinově polonéze, přičemž se ale zároveň vrací ke svéráznému mlžení rytmického účinku první polky – sem tam působí téměř jako valčík. Úchvatné křížové rytmy naznačují rytmickou nestabilitu, kterou Martinů později dále rozvíjel.
Vlivy Dvořáka a Smetany jsou základem čtvrté polky, v níž se příjemné melodie opakují v různých tóninách, podobně jako ve druhé polce. Je to další půvabná ukázka toho, jak se hudba Martinů začíná odlišovat od hudby starších českých skladatelů. Místa, kam skladatel vsune další doby nebo takty navíc, opět zanechávají dojem rytmické pohyblivosti, která se stává charakteristickým znakem jeho pozdější komorní tvorby.
V páté polce, v duchu chopinovských klavírních figur připomínajících jeho mazurky, se konečně objevuje předzvěst harmonického jazyka, který je typičtější pro staršího Martinů. U šesté, závěrečné polky najdeme mnoho shodných rysů s prvními pěti, s těkavým, pohyblivým metrem a paralelním frázováním s variabilními konci, které nás přivádí na nové místo.
Nahrávka skladby byla poprvé vydána společností Naxos v roce 2009 (Martinů: Complete Piano Music, Vol. 5 – Polkas 1916, Five Waltzes; Giorgio Koukl).
Mark Gresham a Cary Lewis, Martinů: Complete Piano Music, Vol. 5 – Polkas 1916, Five Waltzes, Naxos, 2009.