Cyklem Film v Miniatuře, H 148 se vracíme do úplných počátků pařížského pobytu Bohuslava Martinů. Částečně zde ještě doznívají ozvuky jeho dřívějšího okouzlení impresionismem, jsou však již kořeněny použitím módních tanců, jako např. hned v úvodním Tangu. Již v tomto raném období se nejedná o přesnou stylovou kopii dobových tanců, nýbrž o jejich idealizaci, přetavenou do rozkošné klavírní hudby. Premiéra čísel 1 a 4 se uskutečnila v Paříži 2. 4. 1927, celé dílo vyšlo již v roce 1929 v pražském nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy (poté, co je autor neúspěšně nabízel vídeňské Univerzální edici.) Jak vyplývá ze skladatelova autografu, měl cyklus původně nést název „Cestou: Cyklus klavírních skladeb“. Také jednotlivé části měly původně odlišné názvy, vztahující se částečně ke skladatelově rodné Poličce (například č. 3 se v autografu jmenovalo „Belvedere“, č. 4 nese nadpis „Lucký vrch“ a u č. 6 stojí skladatelův přípis „Rozmarná promenáda“), jednak k Paříži (u č. 5 je napsáno „Paris: Jardin du Luxembourg“). Není známo, proč se nakonec uplatnil název Fil en miniature a proč jednotlivé části vyšly v pozměněném pořadí, jisté však je, že Martinů nový název autorizoval ve své korespondenci. Cyklus je věnovám „Slečně Fině Tausikové“, se kterou si Martinů v té době dopisoval (a v Paříži působící spisovatel Richard Weiner jí věnoval svou povídku Prázdná židle).
Aleš Březina, Martinů / Jeux, © 2008 Supraphon