Název [klavírní] skladby Par T.S.F., H 173bis, naráží na jev, který hudebníky té doby velmi zajímal – „Par Télégraphie sans fils“ – znamená doslova „Bezdrátovou telegrafií“ nebo – výstižněji „Rozhlasem“, příp. „Na vlnách rozhlasu“. [Francouzský název připomíná také básnickou sbírku Jaroslava Seiferta „Na vlnách TSF“ z roku 1925.]
Umělecká úroveň a historická cena zdaleka přesahují miniaturní rozměry osmatřicetitaktového rukopisu. Hudba ukazuje, jak vnímavý byl skladatel k bezdrátové technice dávno před rokem 1935, kdy dokončil své rozhlasové opery. Datum provedení a francouzský název odazuje na vznik skladby v Paříži.
Carol Robinsonová skladbu poprvé zahrála na veřejnosti 18. dubna 1926 v Portlandu ve státě Oregon, a potom v září téhož roku následovalo provedení ve Woodstocku (stát New York). Carol Robinsonová (1889–1979), americká klavíristka a proslulá učitelka, žila v New Yorku. S Martinů se pravděpodobně setkala během svých častých návštěv Paříže ve dvacátých letech. Suché ostinato upomíná na morseovu abecedu, kterou se dorozumíval tehdejší telegrafista i rozhlasový operátor, a kterou C. Robinsonová vyučovala za první světové války.
C. Robinsonová tak prostřednictvím této skladby vlastně představila skladatele americkému posluchači. Navíc na tuto skladbu upozornila nadanou tanečnici Elizabeth Delzovou (rovněž známou jako Gorham Munsonová). Delzová tančila na hudbu „Par T.S.F.“ v New Yorku v roce 1933 a později choreograficky zpracovala skupinové provedení tohoto dílka.
Glenda Dawn Goss, Bohuslav Martinů: Par T.S.F., Panton, 1989 [zkráceno].