Koncert pro housle a orchestr č. 1 Martinů začal psát zjara 1932 na objednávku amerického houslisty polského původu Samuela Dushkina, který měl dílo také premiérovat. Tomu koncert v roce 1933 předal a údajně byl Dushkin s koncertem spokojen. Ale ještě v roce 1934 se z korespondence Martinů s nakladatelstvím Schott a s rodinou dozvídáme, že se ještě chystá na koncertě pracovat. Spolupráce s Dushkinem pravděpodobně nebyla snadná. Interpret trval na četných úpravách, jelikož usiloval o to, aby koncert byl co nejvíce virtuózní. Proto se v něm objevují četné pasáže zaměřené na techniku hry. Je pozoruhodné, jak i do tohoto koncertu pro jeden sólový nástroj vstupují prvky hudby koncertantní (pro více sólových nástrojů a orchestr), kterou si Martinů v tomto období tolik oblíbil.
Dushkin nakonec dílo vůbec nepremiéroval. Koncert upadl v zapomnění poté, co jej Martinů při útěku do Spojených států zanechal někde v Evropě; skladatel se premiéry nikdy nedočkal. Harry Halbreich našel autograf až v roce 1968 v Moldenhauerových archivech. Koncert se dočkal premiéry teprve 40 let po svém vzniku, v Chicagu v roce 1973 v provedení Josefa Suka s Chicagským symfonickým orchestrem a dirigentem Georgem Soltim.
Sandra Bergmannová, Martinů:Violin Concertos, Rhapsody-Concerto, Praha: Supraphon, 2009.