Bohuslav Martinů využíval varhany ve své tvorbě sice poměrně hojně, záměrem napsat pro ně sólovou skladbu se však začal zaobírat až na sklonku svého života v dubnu roku 1959, kdy pobýval v Nizze. S největší pravděpodobností měl tehdy na mysli cyklus několika skladeb, které se rozhodl nazvat Vigilie, H. 382. Těžká nemoc, Martinů jí nakonec 28. srpna v Liestalu podlehl, mu však již tento záměr nedovolila uskutečnit. Zachovaly se tak pouze náčrtky nedokončené jedné a začátku druhé Vigilie. Torzu první z nich dal tedy konečnou podobu až teprve český varhaník Bedřich Janáček, žijící se Švédsku, pro něhož Martinů své dílo psal. Tato Vigilie (Moderato) je volná, necelých sedm minut trvající meditativní věta, vyznačující se uměřeností a jednoduchostí výrazových prostředků. Vyzařuje klidnou odevzdanost, jakoby už byl autor s brzkým koncem živote smířen.
Hana Jarolímková, Czech organ music across the centuries, © 2002 Multisonic