1. května 1955 se Svaz československých skladatelů připojil k prosincové výzvě Svazu sovětských skladatelů, aby podpořil spolupráci na písňové tvorbě mezi hudebními skladateli a básníky. Vyzval proto Svaz československých spisovatelů ke společné tvorbě. Na konci června 1955 zaslal básník Miloslav Bureš skladateli Bohuslavu Martinů básnický cyklus Píseň o studánce rubínce. O rok později mu Bureš poslal další „píseň": Na starou maminčinu píseň a za rok Píseň o Mikši z hor. První z nich Martinů zhudebnil okamžitě a přejmenoval na Otvírání studánek, H 354. Píseň ale nezůstala ani v názvech pozdějších kantát. Během května 1957, kdy skladatel básníka očekával v Římě, zhudebnil následující předlohu. Nazval ji Romance z pampelišek, H 364. Dříve zhudebnil jiný Burešův cyklus, přejmenovaný na Legenda z dýmu bramborové nati, H 360. Martinů touto kantátou protestoval na podzim 1956 proti potlačení Maďarské revoluce. Poslední Burešovu „píseň" odložil o několik let, až na začátek roku 1959. Tuto kantátu nazval Mikeš z hor. [V Hudebních rozhledech věta pokračovala tradovaným, avšak prameny nepodloženým tvrzením, že Martinů Mikeše z hor věnoval Pavlu Kühnovi; tato informace byla doplněna bez vědomí autora textu, který naopak v předmluvě svazku Souborného vydání díla Bohuslava Martinů VI/2/3 citoval skladatelovo rozhodnutí skladbu nikomu nededikovat.]
Verše Písně o Mikši z hor z hor obdržel skladatel od Bureše zřejmě koncem srpna 1957. Verše považoval za "krásné", přesto navrhl, aby se obrátil na jiné skladatele: „Prozatim tam mate ty tri basne a tak to pro okamzik staci. Tak mateli moznost skladatele, coz jiste mate tak se neohlizejte na mne". Důvodem nebyla jen práce na nových skladbách, ale také jiné okolnosti, které v obavě před cenzurou v dopisech neupřesnil: „I mimo techto duvodu ja sam myslim ze bude lepe kdyz se na nejaky cas odmlcim, proc to vam nechci psat." Svůj záměr dodržel a zhudebnění básně odložil o více než rok. Dvakrát ale požádal Bureše, aby báseň upravil. Kantátou Mikeš z hor Martinů uzavřel cyklus skladeb na Burešovy texty, kterým se zabýval posledních pět let života.
Necelé dva týdny po premiéře, 29. června 1959, odeslali představitelé SNKLHU skladateli návrh smlouvy na její vydání (společně s předchozími nevydanými kantátami), ke kterému došlo až následujícího roku, tedy po skladatelově smrti.
Vít Zouhar, „Kantáty Bohuslava Martinů na básně Miloslava Bureše“, Hudební rozhledy 73, č. 3 (březen 2020): 54–55; Souborné vydání díla Bohuslava Martinů VI/2/3, Bärenreiter Praha, 2016.