Ze čtyř stovek děl Bohuslava Martinů jsou cembalu svěřeny čtyři skladby. V rámci literatury pro tento nástroj a také v rámci tvorby Martinů nejde však v žádném případě o díla okrajová. Ke skladatelově prvnímu tvůrčímu setkání s cembalem došlo v Paříži kolem roku 1935, tehdy byl Martinů inspirován cembalistkou pařížské konzervatoře Marcelle de Lacour, které věnoval Deux pièces (Dva kusy, H 244) a unikátní Koncert pro cembalo a komorní orchestr, H 246. Jinak se s tvorbou pro cembalo setkával samozřejmě již dlouhá léta předtím, zejména díky umění fenomenální Wandy Landowské a jí věnovanému proslulému cembalovému koncertu Manuella de Fally. Sonátu pro cembalo, H 368, napsal Bohuslav Martinů v roce 1958 během svého pobytu na Schönenbergu pro basilejskou cembalistku Antoinette Vischerovou. Sonáta má tři krátké věty, které jsou hrány attacca. Skladba navržená ve volném fantazijním stylu nese znaky hudební řeči pozdního Martinů, zároveň zde skladatel mistrně využívá zvukových možností nástroje. Melodika první věty se nerozvíjí kontinuálně, jedna hudební myšlenka stíhá druhou. Krásný melodický oblouk ve volné větě jako by přinesl toužebnou vzpomínku na domov, vracející se tak často ve většině pozdních skladeb Martinů. Po krátkém přechodu nastupuje třetí věta, která je po gradující pasáži náhle uzavřena akordy v pianissimu, přinášejícími tiché smíření. Antoinette Vischerové připsal ještě Martinů dvě krátké skici v tanečním rytmu s názvem Deux impromtus, H 381.
Program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 6.12. 2004