Základní informace
Titul CZSonáta pro cembalo
Podtitul CZ
Titul ENSonata for Harpsichord
Podtitul EN
Titul DESonate für Cembalo
Podtitul DE
Titul FRSonate pour clavecin [auth.]
Podtitul FR
KategorieKlávesové nástroje
PodkategorieCembalo, varhany, 2 klavíry
Halbreichovo číslo a přípona368
Části (věty)Poco allegro - Poco moderato cantabile - Allegretto
Durata8'
Nástrojové obsazeníCemb
Sólový hlas
Obsazení vokálních rolí
Dedikant Vischer, Antoinette
Diplomatický přepis věnováníDedié | a | Antoinette Vischer.
Poznámka k věnování
Původ
Místo kompoziceSchönenberg - Pratteln
Rok dokončení1958
Započetí kompozice03/1958
Dokončení kompozice03/1958
Poslední úprava
Premiéra
Interpret
Datum premiéry
Místo premiéry
Ansámbl
Uložení autografu
InstitucePaul Sacher Stiftung
Místo uloženíBasilej
Současný vlastníkPaul Sacher Stiftung, Basilej
Poznámka k rukopisuFaksimile autografu uloženo v archivu Éditions Max Eschig v Paříži a v Centru Bohuslava Martinů v Poličce (kopie od Eschiga).
Vydání
Místo vydáníPaříž
VydavatelÉditions Max Eschig
Rok vydání1964
CopyrightÉditions Max Eschig, Paříž
Poznámka
PoznámkaMísto vzniku uvedené na titulní straně autografu: "Bâle 1958".
Informace

Bohuslav Martinů se setkal s cembalem v Paříži kolem r. 1935. Bylo to přirozené, protože přítomnost velké osobnosti Wandy Landowské, zakladatelky moderní cembalové Školy a inspirátorky nových děl pro tento nástroj, byla nepřehlédnutelná. Na druhé straně pravé cembalo se svými možnostmi lineární kresby a nové barevnosti, nespojené s romantickými asociacemi, jež sebou nesl klavír, jakoby přímo vyšlo vstříc potřebám tehdejších tvůrců. Martinů, vyzván či inspirován Marcelle Delacour, která vedla cembalovou výuku na pařížské konzervatoři, se na cembale pohybuje jako ryba ve vodě. Aniž by jakkoliv měnil svůj rukopis či se uchyloval v obsahu k travestiím baroka či klasiky, tvoří během roku 1935 ve svém „prvním cembalovém období" jednak „Dva kusy pro cembalo" a krátce poté perlu světové cembalové literatury „Koncert pro cembalo".

Dva kusy pro cembalo" jsou jakousi studií ke „Koncertu". Autor si zde vyzkoušel řadu postupů, které pak v koncertu uplatňuje, a současné vytvořil dva zcela autonomní obrazy. První, ja­ko by prolínal dva světy - rušnou a moderní Paříž, a vzpomínku na milovanou Vysočinu. Druhý - virtuózní tokáta - nezapře polkové inspirace a je jiskřivou ukázkou skvělého cembalového stylu Bohuslava Martinů.

„Druhé cembalové období" nastane ve Švýcarsku na sklonku skladatelova života, který tráví autor jako host P. Sachera nedaleko Basileje. Inspirátorkou je basilejská cembalistka Antoinette Vischer. Pro ni Martinů píše v roce 1958 „Sonátu". Bohužel už zná svou smrtelnou chorobu a svěřuje nyní cembalu úkol mnohem náročnější než dříve - jakýsi dopis na rozloučenou. Sonáta pro cembalo je jednovětá, ale zřetelně rozčleněná do tří částí. V první zní motivek „svolávání", dět­ských halekaček, ozve se úryvek polky i vážný hlas zvonů a znovu taneční rytmy. Krásným melodickým zpěvem začíná i končí druhá část, jejíž střed je klíčový pro obsah díla. Po něžné ukolébavce se ozve kratičký, sotva jednotaktový citát svatováclavského chorálu (takt 31), po něm už na větším úseku citát Dvořákova cellového koncertu (takt 35-38) - stálá marná touha a vyznání lásky vzdálené, nedosažitelné vlasti. Po krátkém přechodu následuje část třetí,"svolávání" se stává stále intenzivnějším, hlasů při­bývá, až na vrcholu téměř násilné přervání a rozloučení tichými akordy a ještě tišší vzpomínkou.

Poté co Martinů obohatil cembalovou literaturu tímto závažným dílem, napsal na žádost Antoinette Vischerové ještě „2 impromtus", krátké skizzy v tanečním rytmu, invenčně blízké pařížskému období.

Petr Šefl

Zuzana Růžičková: Cembalo/Harpsichord, © Nibiru 1998

 

 

Prameny

« předchozí
ID 290 (záznam 1 / 0)
další »