Základní informace
Titul CZSonáta pro cembalo
Titul ENSonata for Harpsichord
Titul DESonate für Cembalo
Titul FRSonate pour clavecin [auth.]
KategorieKlávesové nástroje
PodkategorieCembalo, varhany, 2 klavíry
Halbreichovo číslo368
Části (věty)Poco allegro - Poco moderato cantabile - Allegretto
Durata8'
Nástrojové obsazeníCemb
Dedikant Vischer, Antoinette
Diplomatický přepis věnováníDedié | a | Antoinette Vischer.
Původ
Místo kompoziceSchönenberg - Pratteln
Rok dokončení1958
Započetí kompozice03/1958
Dokončení kompozice03/1958
Premiéra
Interpret
Ansámbl
Uložení autografu
InstitucePaul Sacher Stiftung
Místo uloženíBasilej
Současný vlastníkPaul Sacher Stiftung, Basilej
Poznámka k autografuFaksimile autografu uloženo v archivu Éditions Max Eschig v Paříži a v Centru Bohuslava Martinů v Poličce (kopie od Eschiga).
Copyright
CopyrightÉditions Max Eschig, Paříž
Odkaz na prodejcekoupit
Prameny
Odkazy Související korespondence
Dokumenty v Knihovně
Poznámka Místo vzniku uvedené na titulní straně autografu: "Bâle 1958".
O skladbě

Ze čtyř stovek děl Bohuslava Martinů jsou cembalu svěřeny čtyři skladby. V rámci literatury pro tento nástroj a také v rámci tvorby Martinů nejde však v žádném případě o díla okrajová.  Ke skladatelově prvnímu tvůrčímu setkání s cembalem došlo v Paříži kolem roku 1935, tehdy byl Martinů inspirován cembalistkou pařížské konzervatoře Marcelle  de Lacour, které věnoval  Deux pièces (Dva kusy, H 244) a unikátní Koncert pro cembalo a komorní orchestr, H 246. Jinak se s tvorbou pro cembalo setkával samozřejmě již dlouhá léta předtím, zejména díky umění fenomenální Wandy Landowské a jí věnovanému proslulému cembalovému koncertu Manuella de Fally. Sonátu  pro cembalo, H 368,  napsal Bohuslav Martinů v roce 1958 během svého pobytu na Schönenbergu pro basilejskou cembalistku Antoinette Vischerovou. Sonáta má tři krátké věty, které jsou hrány  attacca. Skladba navržená ve volném fantazijním stylu  nese znaky hudební řeči pozdního Martinů, zároveň zde skladatel mistrně využívá zvukových možností nástroje. Melodika první věty se nerozvíjí kontinuálně, jedna hudební myšlenka stíhá druhou.  Krásný melodický oblouk ve volné větě jako by přinesl toužebnou vzpomínku na domov, vracející se tak často  ve většině pozdních skladeb Martinů.  Po krátkém přechodu nastupuje třetí věta, která je po gradující pasáži náhle uzavřena  akordy v pianissimu, přinášejícími tiché smíření.  Antoinette Vischerové připsal ještě Martinů dvě krátké skici v tanečním rytmu s názvem Deux impromtus, H 381. 

Program koncertu Festivalu Bohuslava Martinů, 6.12. 2004

« předchozí
ID 290 (záznam 1 / 0)
další »