Ve skladbě Tři panny za světlé noci (1910), H 73, Martinů používá jen třetinu básně. Pravděpodobně zamýšlel pokračovat, ale jediný dostupný autograf náhle končí na taktu 100. Není to jediný případ, kdy se setkáváme s tím, že v písních, které složil, opsal a připravil k tisku, použil pouze části básní. Impresionistická nálada textu Antonína Sovy (1864–1928), symbolistického básníka české avantgardy, okouzlila mladého Martinů, který byl vždy velmi citlivý na kvalitu poezie, kterou používal. Vnější svět plný utrpení, deziluze a chudoby silně kontrastující s exotickým a snovým prostředím básní plně odrážel estetické potřeby mladého skladatele, který zde vytváří mimořádně harmonický obraz. Nahrávka skladby byla poprvé vydána společností Naxos v roce 2016 (Martinů: Songs, Vol. 4 – The White Dove; Jana Hrochová, Giorgio Koukl).
Giorgio Koukl, Martinů: Songs, Vol. 4 – The White Dove, Naxos 2016