Symfonie č. 4, H 305 vznikala na jaře 1945, v posledních měsících druhé světové války. V červnu téhož roku Martinů dokončil partituru. Martinů napsal tři věty Symfonie č. 4 v New Yorku a poslední větu na letním bytě na Cape Codu ve státě Massachusetts. Symfonie č. 4 je věnována manželům Helen a Williamovi Zieglerovým, jak dokládá dedikace na titulním listu i v horní části první strany autografu. S manželi Zieglerovými se manželé Martinů zřejmě seznámili v roce 1943, kdy trávili léto v Darien ve státě Connecticut, kde měli Helen a Bill Zieglerovi letní sídlo a Martinů k nim chodili na návštěvy. Tam se zrodila myšlenka vzniku nové symfonie. Dílo vzniklo na objednávku Williama Zieglera.
Premiéra Symfonie č. 4 proběhla 30. listopadu 1945 ve Filadelfii v provedení The Philadelphia Orchestra pod taktovkou Eugena Ormandyho. Necelý rok po filadelfské premiéře v USA se uskutečnila evropská premiéra Symfonie č. 4. Hrála ji 10. října 1946 Česká filharmonie v Praze pod vedením Rafaela Kubelíka, který ji poté dirigoval v dalších evropských městech a v Austrálii.
Přes „klasické“ dělení této symfonie na čtyři věty se vnitřní struktura jednotlivých vět řídí spíše kompozičními technikami hudby konce devatenáctého století, a to ve smyslu hudební formy i motivické práce. Takovéto pojetí vnější a vnitřní strukturace díla bylo výsledkem skladatelovy dlouhé cesty k osobitému kompozičnímu stylu.
Sharon Andrea Choa, Souborné vydání díla Bohuslava Martinů: Symfonie č. 4, H 305, série II/1/4, Praha: Bärenreiter, 2014.