V lednu 1943 slyšel slavný houslista Mischa Elman v New Yorku 1. symfonii, H 289, Bohuslava Martinů v interpretaci Bostonského orchestru. Na základě tohoto poslechu si objednal u Bohuslava Martinů novou skladbu do svého repertoáru. Při prvním vzájemném setkání požádal Martinů Elmana o přehrání několika ukázek z jeho repertoáru, neboť jej předtím nikdy neslyšel a neznal tedy specifika jeho hry. Během Elmanova hraní tiše poslouchal, nedělal si žádné poznámky a podle vzpomínek houslisty vypadal téměř duchem nepřítomen. Poté mu poděkoval a bez jakékoli konkrétní reakce odešel. Elman se domníval, že narazil na podivína a považoval věc za ztracenou. Za dva měsíce se však již mohl potěšit hotovým dílem, ve kterém ke svému překvapení nalezl řadu prvků, charakteristických pro svůj způsob hry. Na houslistovu žádost přikomponoval Martinů ještě kadenci k první větě.
K premiéře koncertu napsal Martinů krátký úvod, v němž mimo jiné píše: “Myšlenka tohoto koncertu objevila se přede mnou v tomto uspořádání: Andante, široký, lyrický zpěv velké intenzity, který vede k allegru, jež těží z techniky a virtuozity nástroje a má vzhled jednověté skladby. Definitivní forma má strukturu koncertu. V první větě, lyrické, zachoval jsem vážný charakter, a také ve střední části, v allegru, vrací se téma andante ke konci věty. Druhá věta je jakýsi druh odpočinku, most, jímž se přechází k finálnímu allegru. Je to intermezzo moderato, téměř bukolické, doprovázené pouze částí orchestru a přecházející attacca do finále, které probíhá v allegru. Tato věta favorizuje techniku houslí a je přerušena širokými a masívními tutti. Koncert končí jakýmsi stretto v tempu allegro vivo . [...] Tvorba pro sólové housle vyžaduje zcela zvláštní stav mysli. [...] Všechno co chceme vyjádřit sólovým partem houslí musí být obsaženo v jediné melodické linii, která musí jaksi nahradit účin složek ostatních.”
Úspěšná premiéra díla v poslední den roku 1943 byla i pro Elmana výrazným krokem při jeho návratu mezi špičku světových houslistů.
Aleš Březina, Bohuslav Martinů: Selected Masterpieces, © 2001 Supraphon Music a.s