V létě roku 1910 trávil Martinů část svých prázdnin společně s bratrem Františkem v klášteře premonstrátů v Želivi, kde František restauroval klášterní obrazy.
[...] Právě zde vzplál [Martinů] silným milostným citem. Trápení s konzervatoří i s vlastní rodinou se ve dvaceti letech přece jen dá někdy překonat bez velkých následků. Krize, která vyvolala v život počátkem července Anděla smrti, H 17, byla už zřejmě šťastně zažehnána, neboť tu mladý skladatel nečekaně potkal anděla hodného zbožňování.
Slečna Líba Zítková ho okouzlila. Psal pro ni zanícené písně, dokud románek energicky nepřerušil klášterní sládek, dívčin strýc. Patří sem skladby Kde jsem to byla (Líbě – Božka) podle básně Růženy Jesenské (Želiv 5. srpna 1910), i Proč zoubky tvé tak smály se (text V. Houdek, Líbě Zítkové – Božka Martinů, Želiv 6. srpna 1910) [v Helbreichově katalogu jako Dvě písně, H 21]. Možná že i Líbej, milá, líbej, H 27, (slova J. Manin), psaná již po prázdninách téhož roku v Praze (17. října 1910), mohla mít spřízněnou inspiraci. Zcela jistě to však platí o další písni datované ze stejného dne – O modrých očích, H 70 [viz autorova dedikace na titulní straně autografu].
Jaroslav Mihule, Martinů: osud skladatele, Praha: Karolinum, 2002, s. 45 [zkrátila a doplnila Jana Burdová, 2024].
Nahrávka písně byla poprvé vydána společností Naxos v roce 2015 (Martinů: Songs, Vol. 3 – The Rose; Jana Hrochová Wallingerová, Giorgio Koukl).