Základní informace
Titul CZPohádka o Zlatovlásce [auth.]
Titul ENA Fairy-Tale of Goldilocks
Titul DEDas Märchen vom Goldenen Vlies
KategorieKlávesové nástroje
PodkategorieKlavír
Halbreichovo číslo28
Části (věty)1. Pohádka o tom, jak se sešla zlatovlasá princezna s bledým hochem
2. Pastorale
3. Dumka
4. Barkarola
5. Valčík
Nástrojové obsazeníPf
Původ
Místo kompozicePraha
Rok dokončení1910
Započetí kompozice23.10.1910
Dokončení kompozice24.11.1910
Premiéra
Uložení autografu
Vlastník prameneČeské muzeum hudby
Poznámka k autografu5. věta (Valčík) pouze nadpis - zřejmě nedokončeno.
Skici uloženy v Centru Bohuslava Martinů v Poličce.
Copyright
Copyright - poznámkaNakladatelská práva volná
První vydání
Prameny
Vazby Související písemnosti
Dokumenty v Knihovně
O skladbě

Martinů napsal dva mladistvé cykly s názvy evokujícími pohádkové představy: Pohádka o Zlatovlásce, H 28, z roku 1910 a Z pohádek Andersenových, H 42, s podtitulem Šest klavírních skladeb z roku 1912.

První z nich se netýká známé pohádky o třech medvědech, pocházející z Británie, ani francouzské pohádky Marie-Catherine d'Aulnoy. Zato se zdá, jako by tato „Zlatovláska“ byla velmi osobním příběhem o dívce, do níž byl Martinů zamilován, přičemž jednotlivé části skladby pak popisně provázejí jeho milostný příběh. Podtitul první části „Pohádka o tom, jak se sešla zlatovlasá princezna s bledým hochem“ je jedním z vodítek k tomuto autobiografickému odkazu, neboť Martinů se často stylizoval jako „bledý chlapec“. Rukopisné nabádání na konci první části autografu „Nikomu není dovoleno tuto hudbu hrát“, dává tušit, že milostný příběh nebyl šťastný (jak běžné pro Martinů v tomto období jeho života). K zajímavosti této první věty patří, že začíná téměř čtyřtaktovou citací z opery Elektra od Richarda Strausse, která měla premiéru před pouhým rokem. Martinů si na celkem sedmnácti taktech pohrává se straussovskou harmonií, pokračuje celotónovou stupnicí, ale pak se ustálí v tonálnějším martinůovském rukopise s plochými akordy. Odkazy na Elektru se znovu výrazně objevují na bujarých závěrečných stránkách, které končí dramatickými akordy Es dur.

Druhá část, veselé Pastorale, se zdá být obrazem venkovského lidu a krajiny samotné, nad venkovským protikladem s prodlevami a naléhavým rytmem, který přechází v důraznější bubnování jako doprovod paralelních melodií s kadencemi do různých tónových center. Dumka je jednoduchá, neokázalá až improvizovaná a velmi efektní prostá píseň. Podobně efektní je i závěr Barkaroly. Martinů sice uvažoval o připojení páté části, Valčíku, ale nikdy se nedostal dál než k náčrtům.

Nahrávka skladby byla poprvé vydána společností Naxos v roce 2009 (Martinů: Complete Piano Music, Vol. 7 – A Fairy-Tale of Goldilocks, From Andersen's Fairy-Tales; Giorgio Koukl).

Mark Gresham a Cary Lewis, Martinů: Complete Piano Music, Vol. 7 – A Fairy-Tale of Goldilocks, From Andersen's Fairy-Tales; Giorgio Koukl).

« předchozí
ID 2 (záznam 1 / 0)
další »