Martinů zaslal 13. dubna 1937 z Paříže do redakce nakladatelství Melantrich rukopis „Dvě písně, Popěvky májové“ s poznámkou, že je možné použít i vedlejší názvy: „1) Koleda milostná 2) Popěvek“. Koleda milostná, H 259, pro střední hlas a klavír byla ještě téhož roku publikována jako hudební příloha ženského časopisu Eva.
Píseň zhudebňuje lidový text z okolí Telče, který do své sbírky lidových písní zařadil František Sušil. Martinů ji věnoval Marii Raabové. Skladba bývá často spojována s jeho žačkou Vítězslavou Kaprálovou, která Sušilův text zhudebnila o rok později, v únoru 1938, a zařadila jej do svého cyklu Vteřiny. Píseň vznikla v rámci přátelského skladatelského dialogu mezi Martinů a Kaprálovou. Kaprálová ve vokálním partu svého zhudebnění převzala několik taktů z Koledy milostné svého učitele, čímž symbolicky vyjádřila jejich hudební i osobní blízkost. Její verze je melodicky klenutější, formálně propracovanější a řadí se k jejím nejlepším vokálním miniaturám.
Jana Burdová, 2025