Tanec black bottom se do Evropy dostal ze zámoří a byl tak oblíben, že v sezóně 1926–1927 vystřídal populární charleston. Je to jazzový tanec v 4/4 taktu, žánrem patří k ragtimu. Ve stylizované podobě napodoboval chůzi v bahně (odtud název, který v překladu znamená „černá půda“). Pro tanec byly charakteristické poskoky, podupy, skluzy a obrátky. Stejnojmennou klavírní skladbičku Martinů dokončil 9. 10. 1927, jak se dozvídáme z data na skladatelově rukopisu. Martinů tou dobou žil již téměř čtyři roky v Paříži a jako vnímavý pozorovatel veškerého kulturního života se jazzovou vlnou začátku dvacátých let 20. století rovněž nechal na určitou dobu okouzlit. Do rodné Poličky zajížděl Martinů pouze na letní prázdniny a Black bottom, H 165, vznikl příležitostně během přátelského posezení v hostinci Na střelnici. Tanec je věnován poličskému příteli Janu Novotnému.
Lucie Harasim Berná, Snadné klavírní skladby a tance. Praha: Bärenreiter Praha, 2016, s. 2.