Na dnes nezvěstnou Habaneru, H 156, tančila vpředvečer skladatelových narozenin, 7. prosince 1926, na Soirée Tchécoslovaque konaném v Galérie de la Boëtie, Lydia Wisiaková a Václav Vlček (u klavíru Libuše Nováková). Wisiaková, tanečnice z Ljubljany, tehdy členka baletu Opéra comique, patřila mezi přátele manželů Špačkových a také Bohuslava Martinů. [Choreografického zpracování se v její úpravě dostalo také skladbě Blues, H 176.]
Už tehdy vybízely Martinů skladby k pohybovému ztvárnění, snad pro moderní ráz a originální metrorytmiku. Je zajímavé, že i klavírní drobnost Par T.S.F., H 173bis, došla také choreografického zpracování (v New Yorku roku 1933, v choreografii, kterou vytvořila ruská tanečnice Elizabet Delza, vystupující též pod jménem Gorham Munsonová). Martinů jako autor řady baletů měl pro tento obor od mládí pochopení, a dokonce občas v Paříži doprovázel jako korepetitor taneční kreace ve studiu své krajanky Zdenky Podhajské.
Jaroslav Mihule, Martinů: osud skladatele, Praha: Karolinum, 2002, s. 144–145 [doplnila a opravila Jana Burdová, 2025].